Zbultran

Jednoho dne starý osel spadl do studny. Chudák zvíře brečelo a brečelo po několik hodin a farmář se snažil vymyslet, co dělat. Nakonec si uvědomil, že to zvíře je staré a že tu starou studnu už nepotřebuje. Nemělo tedy cenu se snažit to zvíře zachránit. Tak požádal pár sousedů, aby mu pomohli. Každý popadl lopatu a začal házet půdu a písek do studny. Napřed si osel uvědomil co se děje a začal hlasitč brečet. Pak všechny překvapil, protože se utišil. Jestě tam hodili pár lopat plných půdy a pak se farmář podíval. Tam viděl něco neuvčřitelného. Jak lopata půdy padla na osla, on to otřásl a pak na to šlápl, aby se dostal výše. A čím více farmáři na osla házeli hlínu, tím více ji otřásal a výše vyšlápnul. A nakonec osel byl tak vysoko ze studny, že jen vykročil na pastvu a odběhl. Život na tebe bude házet špínu, různé druhy špíny. Umění je to otřást a šlápnout výše. Každá naše potíž je schůdek, po kterém se dá jít nahoru. My můžeme tak vylézt z tčch nejhlubších studen. Jenom nesmíme přestat, nesmíme se vzdát. Otřesme tu špínu a vezměme krok

Zbultran