Zbultran

Kamarádka Monika nás pozvala k sobě do Německa, kde učí hru na flétnu. Bydlí na jihu Bavorska v městečku Teisendorf, v jehož okolí se narodil současný papež Benedikt XVI. Chystali jsme se tam s poutníkem Hrochem již v květnu na speciální pivo, které vařívali mniši, aby vydrželi masopust. Jenže pak to nevyšlo a tohle byl jediný termín, kdy mohla Monča.

No a v tento čas zase nemohl Hroch, protože jel na Horní Hrad na akci Chvála medu. Vyrazili jsme tedy ve třech, kromě mě a Petry ještě s Mustangem, hrajícím mimo jiné ve skupině The Pink Elephants. Cestou tam jsme se stavili v Prachaticích za další kamarádkou Hankou, se kterou jsme poobědbvali ve vyhlášené indické restauraci Tandoor. Kdo tam nebyl, určitě si tam zajděte, když se budete v okolí Prachatic nacházet.

Celou cestu pršelo, ale doufali jsme, že se vyčasí. Monika nás ubytovala a seznámila s maminkou a bratrovými dětmi Vašíkem a Anežkou, které měla na prázdninách. V sobotu jsme vyrazili vlakem do Mnichova a podle nátury jsme navštívili buď ZOO (video1 – krmení kačen, video2 – visutý most, video3 – krmení koz), tady říkají Tierpark, nebo galerii, tady jí říkají Pinakotéka. Pršelo téměř bez přestání a tak jsem začal propadat trochu panice, protože jsme se chystali s Mustangem ztéci nějaký ten kopeček. K cestování jsme použili takovou vychytávku – Bayern-ticket. To je lístek na vlak (regionální spoje od 9 hodin) pro 5 osob včetně MHD na celý den za 29,– Euro. Musí se koupit na nádraží v automatu a přiznám se, že kdyby nám ho nekoupila Monika, byli bychom v koncích.

Večer nám horychtivým vybrala Monča dle ní pohodovou vycházku na horu Salzburger Hochtron. Je to součást masivu Untersberg a stoupání je asi 1300 výškových metrů. Bylo mi jasné, že pro Petru to nebude, ale nechtěl jsem jí předem od jejího úmyslu zrazovat. Taky to v půlce vzdala a vyjela za námi nahoru lanovkou, což bylo pro ni úplně stejně namáhavé jako, kdyby s náma vyšla nahoru a jela lanovkou dolů. Ale nedalo se nic dělat, nebyl to její výlet. Pokračovali jsme tedy ve třech a museli jsme Monče zavolat, že rozhodně nestihneme návštevu solných dolů v Berchtesgadenu. Konečně jsme se vynořili z lesa a v mracích uviděli lanovku. Petra poslala SMS, že nám jde naproti a kde se loudáme. Že je na nějakém kopci s křížem. Pojal jsem podezření, že se vydala na opačnou stranu a taky že ano. Byla na vrcholu dřív než my, kteří jsme museli čekat na Moničinu maminku. Pak SMSkovala, ať si koupíme lístky, že za deset minut jede lanovka dolů. To jsme s Musťou odmítli a vydali se také na vrchol – video4. Cestou jsme nafotili kamzíky, kteří se lidí moc nebáli. Cítili jsme obrovské uspokojení nad překonáním vlastní lenosti i když se nám nohy klepaly. Teda jen mě a mamince. Mustang je děsně nadupanej.

Sjeli jsme dolů lanovkou a jeli do Berchstesgadenu a společně s Mončou a dětma jsme navštívili termální lázně. Bylo to po tůře moc fajn. Večer jsme si ještě dali v Teisendorfu kvasnicové pivečka Wieninger Weissbier.

V neděli se počasí trochu umoudřilo a tak jsme Petru přemluvili na lehkou vycházku na kopec nad Tesiendorfem Teisenberg. Má jen 1333 m a půjdeme pořád lesem na pastviny Stoisseralm. Jenže sotva jsme ušli 10 minut, začalo pršet a to na Petru nepůsobilo příliš povzbudivě. Prodělala lehkou krizi, ale nahoru na pastviny nakonec vyšplhala. Tady jsme si připili mlékem, dali si chleba s tvarohem Obazdabrot – bavorskou specialitu za 1,90 Euro a k tomu jako mlsání tvarohový kuchen. Dá se tu přespat za 8,– Euro a nejspíše by se tu dobře pilo. Třeba nás ještě někdy Monča pozve a bude moci i Hroch.

Tady je takový pokus o zachycení cinkání zvonců krav na pastvě pod Teisenbergem – video5.

Tři věci se mi na tomhle výletě líbili nebo mě překvapili:

1. každodenní raní koupání v místních jezerech (např. Seehaus See)- to bylo naprosto super a proto tu i Monika bydlí;
2. upravenost vesniček a pořádek (cestou na Hochtron jsem nenašel jediný odpadek) – asi mají svou zemí Bavoři rádi a tak o ní pečují;
3. recyklace domácího odpadu, kdy se musí plastové obaly umývat a sušit – to mi přišlo přehnané.

Zbultran