Zbultran

Vyrazili jsme s Petrou na největší kanárský ostrov Tenerife. Tentokrát jsem nepodcenil přípravu a nastudoval jsem, co by bylo dobré tam vidět. Nakonec jsme zjistili, že se to vůbec nedá stihnout.

Letěli jsme s cestovkou Canaria travel. Petra chtěla jednou za život zkusit All inclusive a tak jsme si vybrali hotel Alborada v letovisku Las Galletas. Hotel je 40 let starý (zrekonstruovaný), ale pokoje jsou udržované. Stáří komplexu je poznat na takových detailech jako třeba venkovní zábradlí nebo vstupní dveře. Je to takový ten hotel pro důchodce, co rádi hrají bingo a pro rodiče s malými dětmi. Líbilo se nám tam a tak bych ho s klidným srdcem doporučil.

Před odletem jsem sháněl na internetu informace a použil jsem hlavně tuto stránku. Rádi se opalujeme bez plavek a tak jsme čerpali i ze seznamu zde. Nakonec jsme na žádné nudistických pláží nebyli, takže nemůžeme ani žádnou doporučit. Ono bylo vůbec na všechno málo času. Na Tenerife se létá v pátek a tak když den příletu a odletu nepočítáme, zbyde vám 6 dní. Rozhodnete se půjčit si auto a tak si ho objednáte v sobotu, jenže v neděli vám ho nikdo nepřiveze. V neděli, kdo opravdu nemusí, tady nedělá. My jsme si půjčili to nejmenší autíčko na 3 dny. Stálo to 93,– Euro. Na recepci nabízeli dražší a navíc s takovým fíglem, že chtěli 40,– Euro na mytí. To by mě zajímalo, jestli jim to někdo dá. Na internetu je doporučení objednat si auto předem, že to pak vyjde ještě levněji. Ale ani to jsme nezkusili.

Sobotu a neděli jsme tedy proleželi u hotelového bazénu. V pondělí jsme na recepci čekali v 9:30, až přivezou autíčko. Přivezli ho v 11 a pak se pokoušeli dát nám podepsat jeho vrácení ráno v 7:00. Když jsem na to upozornil, přepsal to, bez problémů. Zajeli jsme na pumpu pro benzín, je tu levnější než u nás. Po obědě jsme vyrazili do Güímaru podívat se na pyramidy, které tu objevil Thor Heyerdahl. Přijeli jsme tam v půl šesté a zavírali v šest. Nechtělo se nám tedy platit 10,50 Euro vstup a tak jsem si oplocený prostor obešel a přes plot pyramidy nafotil. V tom stavu jak jsou dnes pyramidy určitě nevydržely … nebo snad ano? Na oficiálních stránkách jsou hezké panoramatické fotky. Zde moje malé video.

Z Güímaru je to už jen kousek do Candelarie. Tady je pěkná bazilika Nuestra Senora de Candelaria, ve které je socha patronky ostrova a na náměstíčku před basilikou sochy menceyů – králů původních obyvatel tzv. Guančů, které Španělé za časů konkvisty zmasakrovali, aby jejich zbytky neváhaly přestoupit na správnou víru.

V úterý jsme vyrazili na druhou stranu ostrova do Loro parku. Jeli jsme po směru hodinových ručiček, tedy nejprve po západním pobřeží a cesta plná zatáček nám zabrala docela dost času a tak jsme vypustili třeba Icod de los Vinos i s 500 let starým stromem Drago Milenario. Strom prý uctívali původní obyvatelé. Ale těch už tu moc nezbylo. V Loro parku jsme koupili lístky po 32,– Euro. Prošli si park a podívali se na všechny nabízené show. Delfíní byla nejlepší – zde video2, video3, video4 a video5. Kosatky byly takové línější, ostatně kdo by s nima do bazénu vlezl. Lachtani byli veselí s dokonalým smyslem pro rovnováhu. Papoušky, ty si klidně můžete nechat ujít. Uvnitř parku pak si lístky na druhou návštěvu můžete koupit jen za 10,– Euro. Ale návštěva stojí i za plné vstupné. Večer jsme se pak vraceli přes hlavní město Santa Cruz a udělali jsme si malou odbočku na pláž s bílým pískem Playa de las Teresitas. Provoz kolem hlavního města je velmi drsný a značení ne zrovna přehledné.

Ve středu jsme vyrazili do sopečného vnitrození. Našel jsem si na internetu lehký trek na Paisaje Lunar: „Nejdříve se jede zhruba šest kilometrů po vyježděné lesní cestě až k místu, kde začíná značená pěší stezka, po které se k vytouženému místu dostanete po půlhodinové chůzi.“ Skutečnost byla poněkud jiná. Vyježděná polní cesta byla poměrně kamenitá (pro tereňáky v pohodě). My, co jsme z jiných míst zvyklí, že s autem z půjčovny smíme jen po asfaltu, jsme pokračovali velmi znepokojeně a po kilometru jsem radši zaparkoval mezi keře. Dále jsme šli pěšky. Asi po hodince pohodlné chůze po cestě jsme narazili na odbočku nahoru na Paisaje Lunar a dolů na Vilaflor. Na Paisaje Lunar to bylo ještě 3,7 km do docela velkého kopce. Jestliže to autor webu Luko2 zvládl za půl hodinu, musí to být velmi zdatný turista. Vyhlídka byla nakonec hezká i když Petra mi sdělila, že již nikdy se mnou nikam nepůjde. Podobně nadávala při výstupu na Adámek Hute v Alpách. Doufám, že se jí bolavá noha zahojí a zase někam vyrazíme. K autu jsme se vrátili kolem 17 hodiny. Na konci prašné cesty byla zavřená bytelná závora a na ní nápis, že je to národní park a žádné ježdění. Zatrnulo ve mě. Naštěstí nebyla zamčená a šla otevřít. Vyrazili jsme se tedy ještě podívat nahoru do kráteru Pico del Teide. Bylo to tam nádherné a turistů už málo. Ani zloděje, před kterými na cedulích všude varovali, jsme naštěstí nepotkali. Asi už měli po šichtě.

Zbytek dovolené již jsme strávili povalovámím u bazénu, jezením, pitím a tancem.

Zbultran