Zbultran

Naposledy jsme na Bacíně byli v únoru 2007 . Je tu taková puklina ve skále, kam naši předkové obětovali (včetně lidských obětí) – archeologická zpráva . Sraz byl na Hlaváku u pokladen v 8 hodin. V pátek začalo docela hodně sněžit a tak to vypadalo, že moc lidí nepůjde. Velmi mne překvapilo, že dorazilo 14 lidí a 2 psi.

Hroch se pokusil rozdělit lidi do skupin podle toho zda mají tramvajenku nebo ne z důvodu nákupu hromadné jízdenky. Pak ale vznikl chaos a někteří si kupovali jízdenku samostatně a nikdo něvěděl, kteří a proč.

Do vlaku jsme naštěstí stihli nastoupit včas a tak jsme neco po třičtvrtě na devět vystupovali na nádraží v Zadní Třebani. Čekali jsme ještě na jednu turistku Martu, která přijela vlakem od Berouna a vyrazili jsme po zelené TZ na Běleč. Tady nás tatínek Ajky a Marušky přemluvil k změně trasy. Odbočili jsme doprava na polní cestu a tatínek nás vedl kolem pískovny, kde jakýsi pan farář kdysi našel zachovalou „předpotopní“ nádobu a břehule si tam dělají ve stěně hnízda. Dále jsme pokračovali kolem parní vodárny na silnici a po ní pak do Litně.

V Litni byl otevřený místní konzum, kde měli vynikající domácí ručně pletené housky a spoustu uzenářských lahůdek, které jsem jako vegetarián neocenil. Zato nám paní přidala zdarma okrojky pro naše dva pejsky – labradorského retrivra Čema a naší čubinu Čelsí, která šla poprvé celou trasu.

Erik a Maruškou nás opustili, protože Davídek, kterého nesla Maruška téměř celou cestu velmi hlučně protestoval. Zbytek výpravy vyrazil do kopce kolem vrchu Mramor stále po zelené. Když jsme vyšli z lesa už se před náma rozprostíral Bacín. Poutník Hroch si to už delší domu neužíval, protože stašně klouzalo a on si hnul se zádama. Také Petra byla naštvaná neb si myslela, že jsem falšoval údaje o počtu kilometrů. A já si s tím dal opravdu práci a počítal jsem to podle údajů plánovače tras na webu KČT.

Vyrazili jsme pod vrchol kolem obětního jezírka. Puklinu ve skále jsme našli snadno, protož tam byl chvíli před námi někdo zapálit svíčku a nechal po sobě ve sněhu stopy. Tady si dovolím odkaz na krátký popis místa od Berounských ufologů, který přesně vystihuje atmosféru. Bacím je opravdu záhadný a tak jsme zde obětovali víno, svici i zlaté prase. Na videu můžete vidět, stoupání od Zadní Třebaně, pak obětování pohanskou kněžkou Ajkou a cestu do Srbska, kdy už nás bylo méně. Na Bacíně se rebelující menší skupina odpojila a my museli pokračovat po původně vytyčené trase, protože jsem ssebou nevzal mapu. A tak jsme pokračovali kolem lomu Homolák, přes Tobolku a Kodu až do Srbska. Poslední sešup byl opravdu velmi slizký, ale nikdo z nás už nepadl.

Hroch napsal veselý deníček.

Zbultran