Zbultran

Ráno jsme se vydali jinou cestou. Před domem jsme se dali doprava a šli jsme asi 500m. Narazili jsme na park, kterým se šlo mnohem příjemněji. Šli jsme kolem starého muslimského hřbitova a pak jsme se museli vrátit doleva, blíže ke Starému městu. Přes ulici nás zaujala velká moderní socha a zjistili jsme, že u té sochy začíná promenáda skrz Mamila obchodní centrum. Soch moderních izraelských autorů tu byla spousta. Dalo by to na galerii moderního umění. To jsme nemohli přejít bez prohlédnutí.

Pokračovali jsme dolů údolím Kedronského potoka. Byl tu krásný park s naleštěnou Zeměkoulí, kde jste se mohli vidět. Sešli jsme po schodech a za archeologickou památkou z římských dob byla nádherná plocha plná vodotrysků. Varovali před tím, že voda je chemicky ošetřená, ale neodolal jsem a začal se procházet mezi vodotrysky. Byla tu místa, kde se dalo projít a zmáčelo vás to jen trošku. Chvíli po nás přijeli vozíčkáři s doprovodem (asi dobrovolníky) a chtěli také jezdit skrze vodotrysky a nakonec také jezdili a smáli se jako malé děti. Fontány sponzorovala soukromá osoba – Sylvia Hesenfeldová. Když jsem si teď přečetl předchozí odkaz, zjistil jsem, že jsme měli kliku, protože vodotrysk netryská pořád. Škoda, že jsme nevěděli, že večer je to i s hudbou ..

Park se pomalu ztrácel, až jsme došli na konec údolí a vydali se směrem na Davidovo město. To jsme ale nějak minuli, protože jsme vybrali kratší trasu přes arabskou část. Necítil jsem se tu dobře a byl jsem rád, když jsme dorazili k hrobkám mudrců. Pokračovali jsme známou trasou kolem záchodků a kostelu Všech národů s Getsemanskou zahradou. Mají tu i olivovník zasazený ve stejný rok, jako jsem se narodil. Použili jsme schodiště na Olivovou horu a trochu jsme se zadýchali. Téměř na vrcholu Olivové hory stojí malá osmiboká kaple Nanebevstoupení Krista. Stavba je pozůstatkem kostela postaveného křižáky ve 12. století, po zničení kostela byla přeměněna na mešitu. V jejím středu je umístěn mramorový balvan s údajným otiskem poslední šlépěje Krista. Tak tam jsme nebyli. Ani v kostele, který spravují muslimové a vybírají tam vstupné, protože měli otevřeno jen 10 minut (asi kvůli modlitbám). Byli jsme se podívat na místo kde prorokoval Ježíš pád Jerusaléma a zboření chrámu po svém příchodu z Betánie. Pak jsme se snažili najít vstup do kostela, který jsme viděli z dálky a arabská žena v zeleném šátku si před námi významně odplivla. Děti jdoucí ze školy na nás pokřikovaly, kdo ví, co je v té jejich muslimské škole učí. Pak arab zacouval a porazil arabku a ona začala na něj křičet, což opětoval ještě větším křikem. Vydali jsme se radši na vyhlídku směrem k Chrámové hoře a židovský hřbitov pod ní. Je to prý největší a nejstarší židovský hřbitov na světě. Až přijde na Olivovou horu Mesiáš, všechny vzkřísí a oni pak vstoupí do Nového Jerusaléma Zlatou branou, kterou právě proto muslimové jako naschvál zazdili.

Cestou dolů jsme navštívili skalní hrobku, kde arabský průvodce nabízel svíčku na posvícení. Já měl ale čelovku a tak jsem si jen vyslechl krátký výklad. Jsou tam 2 soustředné kruhové chodby, ve vnější jsou výklenky na rakve, do vnitřní prý se chodívalo kontemplovat. Nakoukli jsme na židovský hřbitov, ale rabín v autě na nás troubil a tak jsme vypadli a Schindlerův hrob jsme nehledali. Před vchodem do pravoslavného chrámu Marie z Magdaly stojí sloup připomínající místo, kde Ježíš zvítězil nad temnotou a pokušením. Byl plný energie, že to cítil každý.

Vydali jsme se na oběd do doporučované arabské restaurace Philadelphia nacházející se v muslimské části města. Jídlo bylo slušné a Jirkovi dokonce udělali Shak Shouka, který neměli na jídelníčku a o kterém jsme se domnívali, že to je židovské jídlo. Ale není, pochází ze severní Afriky a do Izraele ho přivezli židé z Tunisu. Denisa nás sháněla přes SMS, že půjdeme společně na hradby. Tak to jsem také nestihl.

Jirka měl v plánu navštívit jedno archeologické museum a Rockefellerovo bylo v úterý zavřené. V průvodci našel, že Izraelské je také dobré, jen je třeba si na prohlídku vyčlenit 2 hodiny. Otevírací doba v úterý byla 16:00 – 21:00 a tak jsme spolu vyrazili. Ostatní šli odpočívat domů. Šli jsme podél tramvaje a Jirka se ptal na cestu. Ukázal do průvodce a řekl: „Izrael muzeum“. Na mně zbyl ten jednodušší úkol, abych mu přeložil, jak mi popisují cestu. Za hodinu jsme tam byli. Z dálky jsme viděli kopuli Chrámu knihy, kde jsou uloženy Kumránské svitky. Zde si můžete zdigitalizované Svitky od Mrtvého moře prohlédnout.

Museum stojí za navštěvu, ale je třeba si naplánovat více času, nejlépe celý den. Je to jako naše Národní museum, Náprstkovo museum, Národní galerie a pár dalším menších museí dohromady. My nejdříve proběhli venkovní expozice. Nejlepší je model Starého Jeruzaléma.

Jirka byl nadšen obřím bambusovým hnízdem Big Bambú. Archeologická část nám zabrala 2 hodiny. U vstupu mi odebrali batoh a v něm jsem měl náhradní baterky, takže fotek mám méně. O to více jich bude mít Jirka, který fotil jak japonský turista. V části věnované židovské víře jsou přivezené kompletní synagogy ze všech koutů světa. Do obrazové galerie jsme jen nahlédli. V části věnované cizím kulturám se Jirka rozplýval nad starým čínským porcelánem, já obdivoval kamenná hinduistická božstva, které tu trápí hladen neb jim neobětují jídlo. Nakonec jsme si nechali Chrám knihy, kde se nesmělo fotit.

Někdy před devátou jsme opustili brány musea a vydali se na cestu k obydlí. Kupodivu jsme našli kratší cestu.

Přechod na další den.

Zbultran