Zbultran

Nezdá se vám název? Pokusím se ho vysvětlit. V deníku Metro jsem se dozvěděl, že v neděli 3. dubna přijede na Pražský hrad císař Karel IV. Letošní rok totiž slaví své kulaté 700. narozeniny. Součástí akce byl i volný vstup do Zlaté uličky s věží Daliborkou, do Katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha, do Starého královského paláce i s Vladislavským sálem, Baziliky sv. Jiří a na výstavu Příběh Pražského hradu. Domluvili jsme se s poutníkem Hrochem a dědou Prokopem a vyrazili jsme.

Cesta v přeplněné tramvaji byla dobrodružná, jak píše Hroch ve svém deníčku. U Brány Gigantů již v 9:45 čekal kordón nadšenců na průvod císaře a krále českého Karla IV. Po pravé straně již jeden král i s trůnem čekal. Byla to atrakce pro turisty, kteří se tu mohli na trůnu vyfotit, patrně za patřičný obolus. Prošli jsme přes II.nádvoří až na III. nádvoří.

Hroch chtěl jako první navštívit Katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha, ale Petra chtěla radši do Starého královského paláce. Teda chtěl jsem tam i já, ale Petra to řekla dřív. Tak jsme se postavili do fronty, která ještě nebyla tak dlouhá a hlavně měli už za 5 minut otevírat a tak to vypadalo, že to bude rychle postupovat. Děda Prokop zavolal své ženě, a našel jí u pódia s vnukem Rudou, kterého nám pak přivedl ukázat. Ruda byl zaražený, neznal nás. To Julinka, druhá vnučka je prý hned s každým kamarádka, ale ta tam nebyla. Sotva jsem dojedl svačinu vpustili nás do Starého královského paláce. Byl tu trochu zmatek protože se nepostupovalo podle šipek, ty byly na placenou prohlídku. Bylo to hezké, poprvé v životě jsem viděl naživo Vladislavský sál, kde, jak Hroch vyprávěl, se konaly rytířské turnaje; Zemský sněm i místnost, kde jsou uloženy zemské desky. Když jsme vycházeli ven, byl jsem spokojen i kdybychom ten den už nic jiného neviděli.

Prohlédli jsme si práci kameníka a přes trh, kde u jednoho stánku vyřvávala dechovka. Zamířili jsme před Vikárku, kde začínala fronta do Katedrály. Postupovalo to docela rychle a tak jsme si s Hrochovým výkladem osvěžili pamět po minulé návštěvě. Něco z historie je zde.

Zamířili jsme do Baziliky sv. Jiří, ale ztratil se Matýsek. Táta Hroch ho však zkušeně a rychle našel. Poté, co jsme zjistili, že začátek fronty je také u Vikárky, návštěvu jsme vzdali. Podobně to dopadlo i se Zlatou uličkou. Vyšli jsme Černou věží (za Karla IV se jí říkalo Zlatá věž, kvůli pozlacené měděné střeše) a zabočili ostře doprava do Hradních zahrad (Na valech podle interaktivní mapky).

Pak nás Hroch vzal do středověké Krčmy U sedmi švábů. Bylo tam draho, jen pivo bylo za cenu rozumnou a ve sklepě měli kostlivce, který nechtěl zaplatit útratu. To se nám však nestalo, protože útratu zaplatil Hroch. Děkujeme. Po vypitých pivech jsme již nepokračovali do Blatničky, kde prý mají luxusní klaret, ale vydali jsme se k nám do Letňan. Výletníci se uvolili, že mi pomohou vydláždit kousek chodníku.

Převlékl jsem se do montérek a rozebral starou propadlou dlažbu, která byla potřeba podsypat. Pro ostatní jsme připravili židličky, dortíky s kafíčkem a otevřel šampíčko, protože při něm se lépe radí. Jindra však v dláždění našla zálibu, stejně jako Matýsek, který vozil v kolečku vždy jednu dlaždici. Malý Péťa byl vzteklý, protože jsme ho nechali zalévat jen chvilku (dle něj nedostatečnou). Při otevírání další lahve šampusu jsem málem trefil souseda, za což jsem se mu omluvil. Dlažba měla být dočasná, než nakoupím větší blaždice, ale je tak dobře položena, že tam asi zůstane jednu časovou jednotku dočasnosti (kdyby to náhodou někdo neznal, tak to je 21 let).

Zbultran