Zbultran

Ráno jsme vyrazili s Petrou sami do Citadely, pevnosti vedle Jaffské brány. Jirka měl jiný program. V Citadele je takové malé museum Izraelských dějin. Je to takové spíš pro děti, včetně modelů a dioramat. Přesto jsme tam strávili půl dne. Večer se tu konají i různá představení. Na těch jsme ale nebyli.

Potom jsme zašli znovu na horu Sión a viděli Davidův hrob i vnitřek kostela Nanebevzetí Panny Marie. Davidův hrob je i synagoga a tak jsem tam nefotil. Cestou k Siónské bráně jsme potkali Jirku, který už tu delší dobu podle 20 let starého průvodce hledal křesťanský hřbitov s hrobem Oskara Schindlera. Mělo se tam jít pěšinkou od Siónské brány kolem Musea holocaustu. Tak jsme to vzali přes parkoviště. Polohu Musea holocaustu jsme znali už dva dny, kdy nás tu stařík pumpnul o šekely a poslal nás do zavřeného musea. Petra viděla bránu hřbitova první, jenže byl zavřený a podle řetězu to vypadalo, že tam otevřeno nebývá.

Dále jsme se šli podívat na Cardo, což byla hlavní třída v Jerusalémě v době římské nadvlády. To se ale Jerusalému říkalo Aelina Capitolina. Pokračovali jsme k rychlému občerstvení, kde jsme si loni dávali faláfel. Zopakovali jsme to a nelitovali jsme, mají ho tu dobrý. Potom jsme pokračovali kolem zlaté menory, kde seděla četa mladých vojaček a něco si četly. Došli jsme ke vstupu na archeologické naleziště s museem u Západní zdi. Nechtělo se mi tam po Davidově věži a neměli jsme už moc šekelů a bankomat nám pořád odmítal vydat hotovost. Řekl jsem si, že bych radši viděl ten tunel kolem Západní zdi, který ústí na Via Dolorosa. A tak jsme si šli koupit lístky. Jenže prohlídka byla jen s průvodcem a museli bychom čekat asi 2 hodiny. Nakonec jsme zakoupili lístky na druhý den od 9:20. Vraceli jsme se Řetězovou ulicí a koupili si čerstvě vymačkanou šťávu s granátových jablek, datle z Jericha ( ze 40 jsme usmlouvali cenu na 35 NIS) a zelené koření na placky (bude použito na špagety).

U Jaffské brány mě napadlo, že se půjdeme jenom mrknout, zda náhodou netryská fontána v parku, kterou jsme náhodně objevili loni. Měli jsme štěstí, vodotrysk byl spuštěn a byla tu spousta dětí, různého vyznání. Malé arabky se daly poznat podle toho, že byly oblečené od hlavy až k patě, jen úplně promočené. Všichni byli šťastní, radovali se a byla tu pohoda. Škoda, že to tak nemůže být i mimo fontánu.

Petra si odpočinula a tak jsme ještě cestou domů hledali a našli ultraortodoxní čtvrť Mea Šearim. Prodávaly se tu bílé košile v akci po dvou. Nejlepší byla křižovatka, na které se rozsvítila najednou červená pro všechna auta a chodci vyráželi přes křižovatku všemi směry (i diagonálně). Jirka tu byl v jinou dobu a donesl odtud víno. Večer jsme si ho dali a vyprávěli jsme si o svých objevech. Zítra musíme mimo jiné i do tržnice.

Přechod na sedmý den.

Zbultran