Zbultran

logo

Martinovy čtyřicetiny

Výletová fotka

Výletová fotka

Ajka nás už dlouho připravovala na to, že koncem ledna vyrazíme společně na chalupu Modřanka do Jizerek, kde oslavíme Martinovy čtyřicetiny. Hroch bohužel nemohl, protože mu do toho přišla operace. Nicméně není všem dnům konec. My, tedy já s Petrou, Rosťa s Denisou a Adélkou jsme se rozhodli přijet až v sobotu ráno, abychom večer nebloudili. Ostatní (Špagi s Daníkem, Erik s Maruškou a Davídkem, teta Věrka a samozřejmě oslavenec s Ajkou a Adámkem) tam byli od pátku, někteří snad i déle.

Dobře, že jsme se rozhodli pro sobotu. Zabloudili jsme totiž díky navigaci. Všichni ostatní jeli podle instrukcí Ajky a dojeli na první dobrou. Nás to vedlo nejkratší cestou a bohužel v zimě nesjízdnou. Do kopce s ledovkou jsme prostě nevyjeli a když jsme se snažili nasadit řetězy zavolala nám Ajka, že podle ulice, kterou jsme nahlásili, že v ní stojíme, nás to vede po modré TZ. Jednu chvíli, při nasazování řetězů, jsme to chtěli otočit a jet domů. Takhle jsme to otočili a jeli Desnou směrem na Souš, kde nás už čekal Martin se Špagim, aby nás odtáhli do toho kopce … to nakonec nebylo třeba, protože původní cesta byla sjízdná.

Přívitali jsme se s ostatními, odvezli bagáž na saních a sežrali pár chlebíčků, co vzala ssebou Denisa na večer. Polovina výpravy s dětmi vyrazila na výlet před námi. Výlet byl plánovaný do 18 hodin, cemuž se nám nechtělo věřit a tak jsme s Rosťou začali brblat. Já si to užíval, protože většinou výlet organizuji a tedy brblají jiní. Ajka s Martinem byli z našich keců nešťastní a tak jsme si řekli, že se musíme krotit.

V hotelu Amantis jsme si dali pivo a panáka. Pak jsme se vydali po modré TZ zpět po zasněžené silničce, kterou jsme přijeli, k rozcestníku Pod Souší a dále pak po červené TZ podél vodopádů na Černé Desné. Tady se výprava roztrhala. První pospíchal Rosťa, nezvyklý pomalé chůze. On jinak jezdí spíše na motorce a proto si myslel, že musí udržovat podobné tempo. Denisa s Adlou musely samozřejmě za ním. Zběsilé tempo držel ještě indián Špagi s Danielem. Já s Petrou jsme se v půlce vodopádů rozhodli počkat na zbytek výpravy, ale po cca 10 minutách nám začala být zima a mobil neměl signál, takže jsme pokračovali dolů z kopce, kde bude civilizace a tedy i signál v mobilu, abychom se případně dozvěděli, zda to skupina s dětmi nevzdala.

Na asfaltce na nás čekali naši rychlíci, i signál tu byl a tak jsme se dozvěděli, že pomalejší skupina vytrvale pokračuje v cestě. Rosťa s Denisou vyrazili do benzínky na kafe. Rum tu měli za 200,– , půllitr, to jsme nebrali. Místní nám poradili hospůdku po levé straně směrem dolů po hlavní ulici a večerku na koupi rumu. V restauračce se čekalo lépe. Měli výbornou česnečku s domácím pizza-chlebem, průměrnou pizzu a dobrý svařák. Hlavní bylo, že pan vrchní byl příjemný pohodový člověk. To bylo také důvodem, že jsme se po nákupu rumu a Veselého verbíře ve večerce ještě vrátili na jednu rundu svařáku.

Vláček do Kořenova jsme stihli a v 15:55 jsme vystupovali na nádraží a mířili si to do Musea ozubnicové dráhy. Zavírali ve čtyři. Nám by to až tak nevadilo, chtěli jsme dobu do příjezdu autobusu strávit v nějaké hospůdce, nejlépe u svařáku. Ale huspůdka otevřená žádná a čekárnu zavírali spolu s museem, přestože na ceduli bylo, že čekárna se zavírá v 17:00. Můžeme si prý stěžovat na ČD. Čekali jsme tedy venku na mrazu spolu s dalšími nešťastníky běžkaři, kteří byli spocení a tak nějak počítali s tím, že dobu do příjezdu autobusu stráví v čekárně. Měli jsme čaj, již studený a tak jsme ho fortifikovali rumem. I na Veselého verbíře došlo.

Autobus přijel včas, ale odvezl nás jen na parkoviště u Skiareálu Černá říčka. Nahoru k hotelu Amantis v zimě nezajíždí. Naštěstí Ajka ukecala šoféra z Amantisu a ten pro většinu výpravy přijel. V chalupě už nás čekala teplá bramboračka, svařák a ostatní dobroty na slavení. Nevydrželi jsme však slavit dlouho. Byli jsme utahaní z výletu a někteří i ze slavení v pátek.

V neděli jsme se vyblbli s dětmi na bobové dráze, vyhrabané lopatou ve sněhu a po obědě, na který udělala Ajka pelmeně, jsme vyrazili do svých domovů.

Odkaz na fotky převážně od Erika je zde. Ajka dala fotky sem.

Zbultran

poslat zpětnou vazbu k článku

Koukněte na autora na akupunktuře.

st 27. prosince 2017

Dvanáctý výlet z Valečova do Valečova se bude konat den před Silvestrem tedy 30.12. 2017. Sraz na parkovišti pod Valečovem bude v 9:00. Loni nás bylo 7.


so 13. ledna 2018

8. ročník výstupu na Bacín (2018) se bude konat v sobotu 13.1. 2018. Doprava je vlakem a protože jízdní řády se prý mění po 10.12. 2017, dám sem podrobnosti po tomto datu. Zatím to vypadá, že vlak z Hlavního nádraží pojede v 8:37, v Zadní Třebani bude v 9:13 a po přestupu v 9:17 pojedeme na Liteň, kde budeme 9:26.

© Zbultran | Mapa stránek | Napište nám | rss RSS Úvodní stránka | rss RSS Zbultranův deníček