Zbultran

Druhý den po Znovínské ochutnávce jsme vyrazili do rakouského Retzu na nádraží zeptat se kolik by stál lístek do Vídně pro 6 osob.

Po trošce bloudění jsme nádraží našli a zjistili jsme, že lístky se prodánají jen v automatu. To byl trošku problém protože jsme nevěděli na které zastávce ve Vídni by bylo nejlepší vystoupit. Teď už víme, že nejlepší by to bylo na zastávce Floridsdorf, kde je zároveň i konečná metra U6 (plánek). Na perónu se procházel nefalšovaný český nádražák a ten nám řekl, že lístky jsou k prodeji i ve vlaku a že nám odjíždí za 5 minut. Cena za jednoho jednosměrně, že je 12,– Euro.

Nastoupili jsme tedy po ujištění rakouského průvodčího, že má na lístky slevu na zpáteční a skupinovou. Zaplatili jsme tedy dohromady necelých 128,– Euro. Nejsmutnější byl Děda P., protože on by měl zpáteční z Šatova za 240,– Kč (má totiž tu kouzelnou Z-kartu).

Ale to už jsme vystupovali na Bahnhof Wien Mitte. Zakoupili jsme si 24-hodinovou jízdenku na Vídeňské MHD a zamířili si to na konečnou metra U1 (Reumannplatz) na vyhlášenou zmrzlinu Tichy. Pan Mikovec mi popsal cestu, takže jsem krásně trefil až k Eissalonu. Jenže měli zavřeno, stažené rolety a na nich nápis, že otevřeno je od 10:00 do 21:00. To bylo podivne. Hroch vyhledal zvonek na „Tichy buro“, ale nikdo nereagoval. To same na zvonku „Tichy privat“. Cestou sem jsem vtipkoval, že to bude docela drahá zmrzlina, když by se do ceny započetly i náklady na cestu vlakem. Že však nebude zmrzlina žádná, to mě ani ve snu nenapadlo.

Co jsme měli dělat? Vrátili jsme se do metra a dojeli na Stephans platz. Na náměsti před kostelem bylo srocení davu. Konalo se poslední rozloučení s rakouským politikem p. Zielkem. Kačenka začala toužit po kávě a tak jsme jí poslali do kavárny. Po chvíli se vrátila, že také nepůjdou, protože když nejdeme my, je to blbý. Petra koupila Mozartovy koule (ty se ve Vídni koupit musí) a pak jsme začali hledat Naturhistorisches muzeum. Hroch se mrknul jedním okem do schematické mapy a hned udal správný směr. Před Hoffburgem si dala Kačenka s Petrou a Ivošem konečně kafe a společně jsme pak prošli Hoffburgem, kolem knihovny. Před muzeem se odtrhla Kačenka s Ivošem a zamířili na čínu do restaurace.

Já, Petra, děda P. a Hroch jsme zakoupili lístky (po 8,– Euro) a vydali se prohledávat sbírky muzea. Ptáte se proč prohledávat a ne prohlížet, jak to dělá každý normální návštěvník muzea. Šel jsem totiž sem do muzea na prohlídku nálezů z Býčí skály (doporučuji tento web projít, je tam toho hodně: články, fotografie, pověsti a dokonce i diplomová práce!). Jedná se pravděpodobně o nejrozsáhlejší nález z doby Hallstatské na našem území a protože k němu došlo ještě za dob Rakouska-Uherska (v říjnu a listopadu roku 1872), jsou artefakty uloženy v muzeu ve Vídni. Hroch s Petrou nálezy proběhli a nahlásili nám s dědou, že tam nic z Býčí skály neviděli. Začali jsme tedy poctivě studovat popisky, aby nám náhodou nález neunikl. Pak jsme vešli do místnosti s velkým zlatým vozem a na popisku jsme zjistili, že jsme našli, co jsme hledali. Začali jsme fotit, točit video a byli jsme šťastni. Na videu mělo být vidět, jak se na roztočeném modelu kola z vozu tvoří spirála. Asi to není moc vidět, protože video je děláno foťákem. Ale když jsem vám to prozradil, tak při trošce dobré vůle a fantazie tam spirálu můžete nalézt. A taky pohleďte na fotečky!

Asi po hodince vzdychání a opěvování řemeslné zdatnosti našich předků, jsme vylezli nahoru do muzejní kavárny, kde na nás čekala Petra s Hrochem. Tam jsme si dali něco malého k jídlu a Radlera k pití. Já ještě proběhl horní patro. Samé vycpaniny zvířat, jako u nás v národním muzeu a pak už jsme zase šli na U-bahn a na vlak. Při čekání na Kačenku s Ivošem jsme ještě koupili v cukrárně nefalšovaný vídeňský Sachrův dort a vzali ho do krabice jako překvapení do vlaku. Sníst se ale musel ještě na území Vídně. Jen Kačenka ho nespapala, neboť se přejedla v čínské restauraci.

Ve Znojmě jsme si to zamířili zase rovnou Na Věčnost, kde si Hroch dal dvakrát sushi, já dvakrát česnečku. K tomu jsme měli kvasnicové pivečko a Kačenka se tak rozparádila, že si objednala becherovku a po ní absint, který pak zapalovala a nutila Ivoše, aby ho hasil. Začal jsem být zasmušilý a když se Hroch zeptal proč, moje odpověď že je to tam meditační prostor a my tu děláme neplechu, ho rozesmála.

Jsem zvědav, co napíše o výletu Hroch ve svém deníčku.

Zbultran