Zbultran

Přijeli jsme z chalupy už v sobotu večer, abychom se mohli zúčastnit výletu nebo spíše vycházky do Kinských sadů. Chodíval jsem tu na vycházku s rodiči asi před 50 lety, Petra na střední trénovala únik před přívalovou vlnou, kdyby zlý imperialista bombardoval Vltavskou kaskádu. Ze svého mládí to tu zná i poutník Hroch.

Sraz jsme měli na Újezdu u památníku obětí komunismu. Tady jsme potkali Hrocha s rodinou. Děda poslal již dříve SMS, že nestíhá a je v metru. Proto jsme se vydali směrem ke vchodu do Kinských sadů a protože byl čas, stavili jsme se v předražené (podle mě) pekárně Artic Bakehouse. Já byl venku a spatřil jsem dědu Prokopa, jak mává z tramvaje. A tak jsme byli všichni, tedy kromě těch nezbedů, co nevylezli z pelechu, protože předpověď nebyla nejlepší.

Došli jsme ke Kinských Letohrádku Musaion a vydali se nahoru kolem rybníčku s vodopádem a sochou Hercula až jsme narazili na převezený dřevěný pravoslavný kostelík) věnovaný krajany z Podkarpatské Rusi (v krátkém období, kdy to bylo ještě Československo). Dále jsme pokračovali kolem jediné pražské levády k dalšímu jezírku s Božími muky, na kterých byl i Sv. Roch.

Prošli jsme roklí lemovanou pískovcovými skalami, kde jsme s bráchou před 50 lety schovali námi zde nalezenou železnou dělovou kouli a byli jsme nahoře na Petříně. Prošli jsme růžovou zahradou, která začínala kvést a Matýskovi ukázali Štefánikovu hvězdárnu, kam půjdou s tátou Hrochem pozorovat hvězdy až nebude pod mrakem.

V květné zahradě jsme se občerstvili lahví panenského Sauvignonu ze Znovínu. Pak jsme došli kolem bludiště ke kostelu Sv. Vavřince, kde Hroch přijal podobojí způsobou z kalichu. Pak už jen Matýsek s mamkou vyběhli na rozhlednu a lanovkou jsme se vrátili zpět na Újezd a domů.

Tady jsou fotky.

Zbultran