Zbultran

V neděli jsem si zopakoval 4. etapu Putování po stopách poutníka Hrocha z Loun do Žatce.

Vyrazili jsme dřív. V sedm jsme se sešli před mým domem s dědou Prokopem a nastoupili jsme do auta k Rudovi. Jeho auto je děsně rychlé a závodní. Když najede na dálnici, rozjede to na 110 km/h a když po čtvrthodině akcelerace sjíždí dolů, už to jede 140 km/h. Ale dělá to hlavně kvůli ekologii, aby nemusel spotřebovat moc řepky (ta se pěstuje mimo jiné i kvůli biobenzínu). Jinak pak celou cestu na řepku nadával, že je všude a že bude kvůli tomu drahý chleba.

V Lounech jsme byli před osmou a tak se děda P. hned převlékl na ulici do kraťasů a po nákupu v místním supermarketu, jsme vyrazili na náměstí, kde je start. A pak už tradičně Žateckou branou k pomníku ruských parašutistů a kolem skanzenu Březno do Postoloprt. Tady jsme si dali oběd, Ruda tomu říkal svačina. Já si objednal pivní sýr, protože bylo 11 hodin a já ještě neměl hlad. Taky jsem byl zvědavý jak bude ten pivni sýr tady chutnat, protože v pondělí jsem si ho dal s Hrochem v Praze a moc pivní sýr to nebyl. No v Praze k tomu byla alespoň cibule s hořčicí, v Modré hvězdě v Postoloprtech donesli nivu s cibulí politou octem na způsob tlačenky. Prostě jiný kraj, jiný pivní sýr :-).

Zavolal jsem Roře, kde s mamkou jsou a byli ještě doma, takže přislíbila, že vyrazí, aby byli v Líšanech včas a Rora se mohla připojit na zbytek pochodu, který v řádném termínu nezvládla. A my pokračovali, Ruda se ptal, kdy bude ten Žatec a jestli jsem si jistý, že jdeme správně. A já odpovídal, že za kopcem to fakt ještě Žatec není a že cestu poznávám dobře. Přečetl si totiž, jak jsem drobně zabloudil při opakování 2. etapy. Po hodině nás předjela Petra s Rorou a po chvíli i Soron, který se vracel z Libušína, kde měli lukostřelci závody a on tam byl i se synem. Domluvili jsme se, že přijede do hospody v Staňkovicích až malého Sorona vrátí domů. Rora vylezla z auta a dál šla po svých. Šla tedy s náma i kolem tohodle rybníčka (video), kde pořádaly žáby námluvy. Do Staňkovic jsme došli v pohodě a dali si zase pivo a jídlo. Ruda už měl druhé dospělé pivo a tolik jsem ho nikdy neviděl vypít.

V cíli jsme si zastříleli z luku. Ruda a Rora se ukázali jako přirozený talent. Petra ukecala Sorona, aby nám ukázal, jak se správně střílí a tak nám to ukázal. Podívejte se na instruktážní fotografie. Luk je třeba natáhnout tak, aby se tětiva dotýkala nosu. Pak jsme vyrazili do centra, protože Rora pořád vyžadovala za svůj výkon zmrzlinu, jenže tam měli všechny cukrárny zavřené. Sorón si ale poradil a vzal nás do palačinkárny. Tak měli všechno, včetně piva, mléčných koktailů a třeba broskvové pusinky, kterou si jako znalec místních poměrů objednal sám. Ale hlavně tam měli strašně sympatickou mladou paní, co obsluhovala. Asi to dělala s láskou a to se dnes už hned tak nevidí. Škoda.

Zbultran