Putování po vinicích Znojemska 2008
1. Putování po vinicích
Tak jsme se opět zůčastnili již tradiční akce Putování po vinicích Znojemska.
Tentokrát jsme kvůli poutníkovi Hrochovi zvolili jediný termín, kdy neměl žádnou akci. Nakonec to dopadlo tak, že s námi nejel a trávil čas na Konopišti při oslavě 9. narozenin radia Blaník.
Na již tradiční akci, pořádanou firmou Znovín, jsme tedy vyrazili v méně tradiční sestavě. Když jsme se zdravili v prodejně s děvčaty, dokonce se nás ptali, co je s Hrochem a těžko jsem jim vysvětloval, že opravdu není nemocný. Ale to přeskakuji.
V sobotu ráno jsme vyrazili ve čtyřech, já, Petra, Rora a děda P.. Roru jsme vezli na Konopiště, neboť se sama nabídla Hrochovi, že mu pomůže a mne zastoupí. Byl jsem tomu rád, neboť jsem měl tak trochu výčitky, že s ním nejdu. Jak to dopadlo na Konopišti si přečtěte v Hrochově deníčku.
Roru jsme tedy vysadili a do Znojma jsme dorazili v pořadku. Bohužel jsme doma zapomněli adresu penzionu, kde jsem objednal ubytování. Ale vzpomněli jsme si, jmenoval se Eva, stejně tak jak manželka dědy P., který když se to dozvěděl poprvé tvrdil, že to si určitě bude pamatovat. Nepamatoval, ale díky této mnemotechnické pomůcce jsem si vzpomněl já. Pak jsme ještě chvilku hledali, ale našli. Ubytovali jsme se a chtěli jít na oběd do inzerované restaurace přímo v penzionu, jenže tam se chystali na svatbu. Doporučili nám naštěstí pizzerii Giovani kousek od tud a tak jsme tam vyrazili. Já napsal Rudovi SMS, aby nás nehledal, kde budeme. V pizerii nám slečna nabídla, že dokáže vyrobit Radlera (asi je zvyklá, je to do Rakouska kousek). Jenže Radler byl moc sladký, bylo to pivo s limčou půl na půl. Tak jsem si dali ještě jedno velké pivo a to pak do upitých sklenic dolili. Jídlo bylo dobré. Když o půl jedné dorazil Ruda, zjistil, že k jídlu už nic nestihne a musel si jít koupit něco do supermárketu. A tak jsme vyrazili k hotelu Dukla, kde byl start a čekaly tam na nás autobusy. Bylo to jen tak tak, do autobusu jsme nastupovali za pět minut jedna.
A pak už začal klasický „putovaci“ program s ochutnávkou dobrých vín ozvláštěný tentokrát i návštěvou "pěchotního srubu MJ-S3 "Zahrada"":http://www.znovin.cz/article.asp?… v Šatově s degustací specielního Pevnostního vína a návštěvou vinic přímo na hranici s Rakouskem s vyprávěním o železné oponě. Celý den bylo velké horko, ale snažili jsme se udržovat správný pitný režim a tedy jsme přežili.
Když jsme k večeru spěchali na další degustaci do Louckého kláštera, zjistili jsme že kostel Nanebevzetí Panny Marie v Louckém klášteře je otevřený. Nahlédli jsme dovnitř a zjistili, že zde hraje hudebni skupina a fakt se nám to líbilo. Bohužel jsme stihli jen poslední písničku, a tak jsme si koupili alespoň Cd-čka. Pak nás pan farář Marian vzal na prohlídku do krypty, na dvůr i na střechu a do věže. Bylo to nádherné a já si od něj vzal adresu a slíbil mu poslat 3. knížku z cyklu Putování Hrocha o cestě do Vatikánu.
Na ochutnávku jsme tedy dorazili v nejlepším. Všichni byli nádherně rozdegustováni! Naštěstí jsme ještě některé vzorky stihli předegustovat. A pak když zkončila cimbálovka honem do postýlek. Ráno jsme nakoupili pár krabic, vyzvedli si odměny za nákup a byl akorát čas na oběd Na věčnosti. Je to nádherný prostor, ani se mi nechce psát restaurace, protože to opravdu něco víc. Vaří tu znamenitě, obsluha příjemná, prostor magicky uhrančivý. A to tu ještě stíhají pořádat kulturní akce.
Po návratu do Prahy jsme udělali malé ochutnávkové repete pro ty, kteří snámi tentokráte nemohli jet a z dovezených vzorků jsem vybral deset lahviček, které padli na oltář znalců vín. Na závěr padla poslední lahev Pálavy VB 2005. Ale tak to má být, vždyť jsme vlastně oslavili Den dětí i Mezinárodní den Hroších poutníků najednou.
Zbultran
Nepřehlédněte
Koukněte na autora na akupunktuře.
