Zbultran

Závěrečná etapa pochodu po stopách poutníka Hrocha se kvapem blíží a proto se pilní turisté snaží doplnit si chybějící trasy.

V sobotu, 21.6. 2008 jsme tedy s Evíkem vyrazili na opakování 1. etapy putování po stopách poutníka Hrocha do Horoměřic. Měl jít i Erik a Hanka z Českých Budějovic, ale v tiskárně si bohužel usmysleli, že bude pracovat i v sobotu a Hanka musela hlídat syna.

Start měl být v 7:00, ale přijel jsem pozdě. Naštěstí Hroch už na Evíka čekal, vybavil jí startovacím razítkem do putovacího průkazu a mohli jsme vyrazit asi s půlhodinovým zpožděním.

Časovou ztrátu se nám zpočátku dařilo snižovat, protože s námi nebyl Richard a tedy nepřemlouval nikoho z nás, abychom se občerstvovali v masně na Palmovce. Trochu zaskočeni jsme byli při přechodu železničního přejezdu, před kopcem na Ohradu. Přejezd tam byl, ale před ním už byli postaveny koleje a betonové zátarasy. Uvědomili jsme si, že vlastně tuto trasu jdeme asi jako úplně poslední, protože až tam začnou jezdit vlaky, přejít už nebude možné.

Na Ohradě Evík zavolal Blance, která chtěla jít s námi, ale vstávání v 7 ráno na ni bylo moc. Počítal jsem, že na Míráku budeme v 9. Ale Evík miluje hřbitovy a tak tam fotila honosné hrobky rytířů; v antikvariátu v Korunní už byla mříž na půl vytažená a tak jsme tam vnikli a získali razítko; no a já neměl svačinu a tak jsem se stavil ještě v pekařství. Takže na Míráku jsme byli až o půl desáté. Blanka čekala na schodech do chrámu a tam jsme jí vyzvedli. Na lavičce jsme posvačili a pak i zakoupili CD od oddaného Krišny ze Srbska Sadhu Darsana Dase. Pozval nás i na slavnost vozů tzv. Rathajátru v Praze. Uvidíme, možná se tam potkáme. Musím říci, že to byl profesionální prodejce a že by nám vemluvil do hlavy díru, kdybychom nemuseli pokračovat.

A pak už jsme šli klasicky kolem pomníku Palachova, dolů náměstím Václavským a pak přes Karlův most a po starých zámeckých schodech nahoru na Hrad. Bylo tu nepřeberné množství turistů a tak nás zpomalovali. Pobavila nás průvodkyně ruských turistů, která na Karlově mostě u křížku, kde byl do Vltavy prý sv. Jan Nepomucký svržen, vysvětlila své výpravě, že nemusí dávat ruku tak dlouho na křížek jako já, jen položit a zase jít. No a turisté se nahrnuli před neprůbojného Evíka a ona si nepoložila ruku ani na chviličku a přání nevyslovila.

Nahoře v hostinci u Černého vola do nás pivo zahučelo. Dokonce Evik vytáhla z batohu kolu, abych připravil ND. Učinil jsem to i když v této vyhlášené hospodě jsem se obával reakce pana výčepního čí hostů. Vládce pípy dokonce Evík přimněla, aby nás vyfotografoval a ještě jí dal razítko do putovacího průkazu.

Kousek výše na Pohořelci najednou jelo policejní auto s houkačkou a za ním kolona motorek. Bylo jich tak moc, že Blanka vyslovila názor, že musí jezdit pořád dokola. Zde můžete na dlouhé video popatřiti.

A pak jsme šli dále po trase s jednou zastávkou v hospodě před vstupem do Šárky, kde jsme si dali oběd (měl jsem Ctiradovy fazole), až došli jsme do Horoměřic. Zde jsem pejsky nazval Johny a Walker ač je majitelé zvali Jack a Daniel, Evík pozdravil Milana a já předal poutnicím zelený odznak, dárek od poutníka Hrocha pro všechny absolventy etapy. A byl jsem rád, že už Evíkovi, samozřejmě kromě poslední, žádná etapa nechybí. Dostala totiž ode mne na své první etapě knížku putováni Hrocha a nyní už má všechny, které si pak sama pořídila a dokonce si u mně čtvrtou ještě nevydanou objednala. A už i pro kolegyni v práci další zakoupila. A tak to má být. Kdyby všichni takhle pochopili myšlenku projektu Putování Hrocha, byl by svět zase trošku hezčí.

Přiznám se, že tuhle reportáž jsem schválně trochu zkrátil a těším se na lepší od Evika v jejím blogu, až se tam časem objeví.

Zbultran