Zbultran

Plánovaný podzimní Hroší výlet do Pivovarského dvora Chýně musel být kvůli Hroší škole odložen. V druhém termínu se nám ho však podařilo uskutečnit.

Vyrazil jsem metrem na start do Zličína a budil jsem pozornost díky své holi s červenou dračicí. Náčelník mi poslal SMS, že se nestíhá a trochu se opozdí. Nakonec tam byl první.

Vezl jsem 4 knížky, aby jich bylo dost. Blankas mi od jedné „odpomohla“ a přispěla tak na dobrou věc. Pak dorazil i Hroch s Erikem a zamířili na jedno pivo do místního bufáče. Dal jsem si malé a chutnalo mi kupodivu víc než včera u Hrocha.

Pak jsme udělali startovací foto a vyrazili jsme. Někteří cestou navrhovali, že nastoupíme do autobusu Student Agency a pojedeme na pivo radši do Plzně, ale neprošlo to. Hroch vyndal mapu a šli jsme tedy bez zaváhání rozkopanou ulicí, kde právě probíhal záchranný archeologický výzkum. Zeptal jsem se jaké období tu zkoumají a prý Přemyslovce. Čekali jsme s Hrochem mnohem starší vykopávky … možná že si ze mě vystřelili.

Cesta ubíhala v pohodě, snad jen Hroch nasadil poměrně rychlé tempo a tak po chvíli zůstal náčelník s Natálkou vzadu, jako vždycky. Šli jsme kolem několika rybníků, ale foukal strašný vítr a tak se nikomu do vody nechtělo. Tady je video.

Moje žena Petra a Rora nechtěli šlapat a tak přijeli do Pivovarského dvora autem. Alespoň nám zarezervovali místa, protože tam je skoro pořád plno. Pivo bylo skvělé, Hrochovi chutnal nejvíc Vídeňský speciál a mě asi klasika – polotmavé. Seděli jsme u stolu s oběma Eriky a Erik (mušketýr) se přiznal, že to je neobvyklé, protože tím že Erik není zase až tak běžné jméno, kdykoliv řekl u stolu Erik myslel si, že to je na něj. A tak na nás nakonec vyplázl jazyk. Náčelník měl takový splávek, že vypil celou varnu a my pak do ní smutně koukali. Já jsem se těšil na noky se sýrovou omáčkou. Když jsem tu byl naposled (asi před čtvrt rokem), byla ta omáčka hustá, dobroučká, prostě mňamka. Teď jsem dostal noky posypané strouhavým sýrem a zalité smetanovou universální omáčkou. Hroch si to dal také, na mé doporučení, a byl zklamán jako já. A tak jsme blbli (video) a kravili a Natálka lezla rourou a tak.

Pak jsme se rozhodli pokračovat do Františkánského kláštera v Hájku, ale zbytek výpravy už musel domů. Možná se zalekli Hrochova počátečního tempa. Když jsem to říkal Hrochovi, že se báli, že jim uteče a že nemají mapu, odpověděl, že by na ně samozřejmě počkal … ale to už byli na cestě domů. Šli jsme tedy nakonec jen já, Erik a Hroch a nakonec jsme trefili na poutní cestu, kde byli 3 obnovené kapličky a dorazili do cíle. Foukalo strašně a tak jsme se pokochali pohledem na vstupní bránu, nastoupili do Berlinga a vyrazili ku Praze.

Zbultran