Zbultran

Všichni jsme se moc těšili na další Hrošácký výlet. A tak jsme na Masarykově nádraží nastoupili do vláčku, který nás odvezl do Roudnice n. L.

V Roudnici jsme vyrazili směrem do centra kolem Rudného pramene, podle kterého prý Roudnice získala jméno a pak vzhůru. Když jsme šli kolem rozhledny chtěla si Ajka odskočit do parčíku, jenže od hlavní výpravy se odpojila velká skupina Hroších poutníku a vyrazili s ní na rozhlednu (nepochopili její pravý záměr).

No a tyto „odpadlíky“ jsme neviděli až na Řípu. Pořád sice volali a zpočátku se snažili připojit na červenou TZ, po které jsme šli podle plánu my ostatní s Hrochem, pak ale zjistili, že když se nebudou držet červené, budou na Řípu dříve. A byli. Minuli ale vynikající hospůdku Pod Řípem v Krabčicích, kde vařili výborně a rychle a pivo měli jako křen. Hroch do sebe malá pívá sázel jedno po druhém a ještě si z paní výčepní dělal šoufky výkřiky: „Je to tu jak u Suchánků.“, přestože sám tuto hlášku nemá rád. Já jsem zkusil Thorovo kladivo (do piva troška medoviny) a ostatním to také zachutnalo. Jenže medovina došla a jako aditivum zbyla jen Dědova becherovka a to bylo už moc drsné …

A tak jsme vyrazili zdolat poslední etapu na bájný keltský vrch, kam došel otec Kelt (Segovesius) z Galie podél Agary (nyní Ohře). Podařilo se a obětovali jsme dvě lahve vína a vánočku.

Část poutníků nás tu opustila a vydala se zpět do Roudnice na vlak. Zbytek vyrazil stíhat Jirku s Kačkou, kteří vyrazili napřed. A neúspěšně jsme je pak stíhali celou cestu, hlavně Zbyňa, který šel na výlet právě proto, že si chtěl s Jirkou povídat o svých zálibách. Jirka s Kačkou sešli z trasy a tak jsme je nemohli dostihnout, ani kdybychom byli schopni tzv. indiánského běhu. Navíc Zbyňa vynalézal cestou různé zkratky a nábližky, jenže na mapce vytisklé z internetu neměl vrstevnice a tak se to moc nevyplatilo (bylo to jen jednou).

V Mlčechvostech, došlo k dalšímu rozkolu Hroších poutníků. Část zamířila do místní hospody, že půjdou na vlak v Mlčechvostech. Místní štamgasti jim však poradili, že na nádraží je to jen 5 minut chůze a tak jim vlak ujel. Ten co měl jet za hodinu nejel a tak v té hospodě nejspíš sedí dodnes. Až půjdeme tento pochod někdy znovu, vyzvedneme je tam.

Do Nových Ouholic na žst. došlo z celé výpravy jen 5 lidí. Jirka s Kačkou došli až do Nelahozevsi.

Výprava byla tentokrát mezinárodní, protože Evík vzala ssebou i usměvavou dívku Rúth až z dalekého Švýcarska.

A tady je odkaz na video. Musím se přiznat, že videí mělo být mnohem více, ale pana Berky grog způsobil, že když jsem myslel, že točím, měl jsem to vyplé a naopak, když jsem myslel, že to mám vyplé točil jsem své nohy.

No a nezapomeňte si přečíst i versi od Evíka :-). A časem se možná dočkáme i Erikových fotek.

Zbultran