Zbultran

Tak a už máme výlet zase za sebou. Přežili jsme všichni :-).

Byl jsem hodně zvědav kolik Hroších poutníků nakonec potkáme na startu. Ptal jsem se totiž Hrocha kolik lidí hlasovalo v anketě na jeho stránkách, kde se rozhodovalo mezi dvěma výlety a pak i mezi sobotou a nedělí. Pro neděli hlasovalo 37 lidí!

Na hlaváku už čekala Ajka s Hrochem. Koupili jsme si s Petrou SoNe-čko, protože Hroch už ho měl. Pak přišel pan Berka s ohromnou termoskou s grogem a ještě velikánskou zavařovačkou s utopenci. Koupil si tedy také SoNečko. Sice pro dva lidi, ale nekonec alespoň mohl pozvat jednu paní při cestě zpátky.

Ve vlaku zavoněl grog, bez hřebíčku, aby neucpával trubku v termosce. Pak jsme vyndali svačiny a Petr B. utopence. Hroch si z něj dělal legraci, že jsou to rok stare buřty opečené na Mrači a pak teprve naložené do octa. Ostatní jsme se k tomu přidali, což sice nebylo hezké, protože jsme všichni věděli, že to není pravda, ale byla legrace. Ajky pejsek pořád somroval svačiny a cokoliv a dělal oči.

Cesta byla dlouhá, dva přestupy, ale ubíhala v pohodě. Ve Zdicích jsme čekali asi 40 minut na vlak do Jinců a taky na Kačenku, bydlící teď v domečku po prababičce nedaleko Kladna. Přivedla ssebou i kamaráda Kubu z Berouna, který se narodil ve stejný den jako 3 berounští medvědi. A tak už nás bylo 7 a pes. Nevystoupili jsme v Rejkovicích ale až v Jincích. No a tam nás čekalo překvapení. Čekal tam už na nás Sindy, který jel rychlíkem.

Poprosili jmse pana výpravčího a on nás vyfotila a vyrazili jsme. Nešli jsme skratkou a jak Sindy navrhoval, ale oklikou přes vesnici. Tady je počáteční video z první části cesty. Je tam zachycen i odpočinek s použitím grogu a japonský horký pes Ngoro, který vedl výpravu.

Najednou jsme se ocitli nahoře na vrcholu a koukali jsme se z Čertovy kazatelny – vrcholové video. Dali jsme si tu svačinku a já jsem děsně promrzl. Oblékl jsem se totiž tak, že jsem musel pořád jít aby mi nebyla zima. No a když jsem si sedl na lavičku k otevřené lahvi Beaujolais, zima se do mě zakousla. Dokonce jsem si cestou dolů vzal i půjčené Petřiny rukavice.

Pak nám Sindy řekl, že vlastně můžeme v Lochovicích stihnout ještě dřívější vlak. I vydali jsme se po zelené TZ na žlutou kolem Smaragdového jezírka na červenou a do Lochovic. Tady jsme zjistili, že tu jezdí i vlak do Zadní Třebáně přes Liteň a zkrátili jsme si cestu domů.

Výlet byl hezký, ale měl i nedostatky. Chyběli nám kamarádi děda P., který se loučil s dcerou odjíždějící do Portugalska, Kačenka s Ivoškem, kterým se nechtělo vstávat, i když jsme kvůli nim jeli vlakem, i paní Dr. Anna Bauerová – keltoložka a známá autorka dobrodružných knih o Keltech, která doma stonala s chřipkou. Dále jsem neviděl val hradiště knovízské kultury ani kléštovou bránu v něm, a dokonce ani Fabiánovu zahrádku. Budeme si to muset zopakovat až bude menší zima.

Tady je odkaz na Ajčiny fotky.

Zbultran