Zbultran

Rok se sešel s rokem a je tu tradiční výlet na Velikonoční pondělí.

Na poslední chvíli se nevědělo, zda Hroch na výlet pojede, protože ho „nikdo nepozval“.

Se čtvrthodinovým zpožděním, které přišlo Hrochovi velmi vhod, jsme dorazili před Hroší doupě a pak už jsme si to valili směrem na Sobotku. Na náměstí už byl Mustang se Šárkou a David se Žížalou. Jediný otevřený krám na náměstí byl krámek našich vietnamských spoluobčanů. Hroch nám tam koupil kovbojské klobouky, aby nás velikonoční beránek nepokakal. Zaplat Pánbůh za ně, sluníčko svítilo celou cestu opravdu vydatně.

Pak se pomalu objevovali i další Hroší poutníci a po zachycení startovací fotky jsme vyrazili kolem Humprechtu na modrou TZ. Zašli jsme si do Nepřívěci, kde měli pardubičtí muzikanti známé novomanžele. Měli se k nám cestou připojit, ale možná se při balení na pokoji ješte zdrželi a pak už nestíhali :-). Po červené TZ jsme pokračovali údolím Žehrovky až k Vidláku, kde jsme potkali Moniku a stavili se v hospodě na pivo a jídlo. Na hrad Trosky už to bylo jen 2,5 km, ale do poměrně strmého kopce. Část výpravy se vydala na hrad na prohlídku, my, co to tam už známe jsme čekali v hospůdce pod ním. Dali jsme si pivko a vylepšili jsme si ho barborkovou kofolou. Mě to moc nesedlo a tak mi Hroch otevřel na „spravení chuti“ Beaujolais.

A pak jsme se vrátili na zelenou TZ a po ní mířili směrem do Sobotky. Sindy měl ssebou GPSku a zjistil, že mnou plánovaných 20 km už máme dávno v nohách. Pak si začal utahovat z Rory, která šla na výlet jen kvůli mě, a tím jí úplně odrovnal. Nevěřila mi, že jsem délku trasy odhadl opravdu na těch 20 km. Nakonec to bez 100 m bylo 28 km. A protože čas byl dobrý, naskákali jsme do auta a vezli Hrocha domů, aby stihl mši bratra Petra. Mši stihl, ale bratr Petr jí nesloužil :-).

Tady dokumentární video cestou na Trosky a z nich.

Zbultran