Zbultran

Kamarádi Mustangové nás pozvali k nim na chatu na Sečskou přehradu.

Radek a Šárka už s náma byli na pěkné řádce putování. Oba hrají v symfonickém orchestru, ale podílejí se i na dalších hudebních počinech. O Pink Elephats, basovém kvartetu, kde hraje Radek, jsem se už v článcích zmiňoval.

Původně s námi měl jet i poutník Hroch, ale než jsem to všechno stihl domluvit, pozvali ho i s knížkama jinam. Tak tohle je tak trochu i reportáž pro něj, aby věděl, o co přišel.

Přijeli jsme tedy s Petru v sobotu po obědě. Mustang byl na chatě sám, protože Šárka musela jet hrát do Brna. Vyrazil tedy s námi po červené TZ, proti proudu kolem starého židovského hřbitova. Pak odhalil, že ho kouslo klíště a začal být nesvůj. V restauraci Pod Drnem se mu klíště podařilo vytáhnout dřívkem na míchání kafe a já mu sdělil, že když má někdo dostatek vitamínu B, klíšťata na něj nejdou. A tak jsme si dali kvasnicové pivo a ještě Stouta (kvasnicové stálo za prd, ale Stout byl fajn). Přemluvil jsem Radka, že si budeme dávat jen malá pivka a v průběhu trasy se to ukázalo jako dobrý nápad; restauraci je totiž na Seči docela dost.

Pokračovali jsme k tisícileté lípě v Klokočově a po žluté TZ Na pilku. Tady mají vynikající smažák a i pivo je dobré, jen nechtějí moc dávat malá. Zpět jsme si to razili podél břehu Chrudimky a v přehradě jsme se dokonce i vykoupali. Mustang se koupal letos poprvé (venku).

Na chatě jsme otevřeli vínečko a čekali na Šárku. Ta přijela chvilku před půlnocí a tak jsme pak pospíšili do postele.

V neděli nás pak Radek s Šárkou vzali na lodičku. Objeli jsme ostrov, kam se chodí místní oddávat láskyplným hrám, ale říční policie to nevidí ráda. Zakotvili jsme na konci poloostrova a vyrazili nahoru na hrad Oheb. Ten je ze 14. století a byl osídlen snad jen 100 let. Cestou jsme baštili borůvky, tedy kromě Mustanga, ten je nerad sbírá. Má v paměti příhodu, když na koleji se Šárkou stěhoval lednici a když se pak vrátili po víkendu, zjistili, že ji zapomněli zapnout. Nejhorší ztrátou byly právě zplesnivělé borůvky. Se Šárkou se rozhodli, že je znovu natrhají. Asi jim bylo hodně, a od té doby už asi borůvky trhat nebude nikdy. O to radši ale sbírá houby. Pár jich našel cestou na zříceninu.

Nahoře je hezký výhled na přehradu a jsou zde i místa, kde zřejmě přebívají trampové. Po prohlídce jsme se vrátili zpět do lodičky a já si vyzkoušel jaké to je udržet ve veslici směr. Těžké :-). Šněrovali jsme si to zpátky na chatu, jako plachetnice, která křižuje proti větru.

Zbultran