Zbultran

logo

Putování za Sv. Prokopem aneb z Tatců k Tattvovi

1. V cíli  - Sázavský klášter 2009

1. V cíli - Sázavský klášter 2009

V sobotu ráno byl sraz na Masaryčce v 7:00 u pokladen. Dorazil jsem se zpožděním a Hroch nikde.

Ale místo Hrocha se objevila Ajka. To je ta co tak nádherně břišně tancuje. Ale Hrochovi už prý volala a je na cestě. Chvilku jsme počkali, zda nepřijde ještě další hroší poutník a pak Ajka koupila lístek na vlak a šli jsme na Hrocha čekat na nástupiště. Přiřítil se a vykřikoval: „Kdo vymyslel odjezd takhle brzo ráno?“. Kdo si myslíte, že to tak mohl být? (A to jsme ho ještě ve čtvrtek přemluvili, aby posunul původní odjezd o hodinu blíže k poledni.)

Petra se s náma rozloučila a my nasedli do vláčku, který se za chvíli rozjel. Za necelou hodinu jsme vystupovali v Tatcích a vyrazili si to po silnici pěkně na Chotouň), rodiště Sv. Prokopa. Šlo se nám hezky, Hroch tvrdil, že dneska máme ujít asi tak 22 km a že jen první část cesty, že povede po silnici. Těch 22 km jsem mu samozřejmě nevěřil. Většinou funguje zjednodušený převodník: 1 HKm (HKm = Hroší kilometr) = 1 mi. .

V Chotouni to bylo nádherné. Studánka, kterou prý objevil sám Sv. Prokop, v té době tedy ještě ne jako svatý ale ještě jako malý capart, dávala nádhernou chladivou a lahodnou vodu. Vzpomněl jsem si verš z Bhagavadghíty: „Jsem chutí vody“. Kostel byl zatím zavřený a chystala se pouť (taková ta světská – kolotočová). Pojedl jsem vynikající koláč, který přivezla Ajka, a šli jsme dál. Překročili jsme výpadovku na Kolín a pokračovali přes Třebovli do Kouřimi. Tady jsme si chtěli trochu odpočinout, jenže žádné hospoda nás nenadchla. Dali jsme si tedy s Ajkou zmrzlinu a šli jsme dál.

V Kouřimi jsme se rozhodli, že půjdeme ještě kousek po silnici a na zelenou TZ se napojíme později. Bylo fakt vedro a chtěli jsme si cestu zkrátit. Díky tomuto rozhodnutí jsme potkali dobré lidi, kterým bychom se jinak vyhnuli.

Kousek za Kouřimí stálo u silnice auto (takový ten malý autobusík od VW) a u něj sposta vodáků v modrých tričkách. Dali se s Hrochem do řeči a udělali nám zápis do putovního deníčku. Podle bleděmodrých triček s nápisem jsme poznali, že se jedná o Rum team. Kdyby nám to přesto nebylo jasné, docvaklo by nám to po té, co nám nabídli RUM tuzemský z flašky (vlastně teď už to rum není). Museli jsme odmítnout, bylo fakt strašný vedro a Hroch si kvůli bolavým zádům musel vzít prášek. Namísto rumu jsme přijali od Ajky vynikající nektarinku. Měla jich v pytlíku asi 2 kg, prý aby měl každý hroší poutník jednu. Myslela si, že nás půjde mnohem víc.

A tak jsme dále pokračovali po silnici, překročili výpadovku na Kutnou Horu a já vytáhl druhou láhev vody. Přišla vhod, přestože ve vlaku se Hroch divil že se táhnu s dvěma flaškama. Pokračovali jsme podél lesa přes Lhotku na Radlice a v tom u nás zastavil Ondra (v tu chvíli jsme ještě nevěděli, že se tak jmenuje) a nabídl, že nás sveze. Poznal totiž Hrocha, který samozřejmě odmítl a vysvětlil proč to nejde. Ondra odjel a my si všimli, že ve vozíku veze 3 soudky plné piva. Bodlo by. Hroch zalitoval, že se nezeptal, kam ho veze. Nebyl sám, komu to bylo líto neboť vody jsme měli už asi jen 3 dcl. Ale nedalo se nic dělat a pokračovali jsme. Najednou se Ondra objevil v protisměru znova, zastavil a pozval nás k sobě do kiosku na pivo. My mu to slíbili. Nevěděli jsme, že to je další zacházka a hlavně, že se tím nadobro vzdáváme očekávané turistické značky.

A tak jsme v Horních Krutech nezahli doprava na Sázavu, ale pokračovali rovně na Buhuňovice II. Tam jsme se zeptali dvou pracovníků na rodiném domku, ale ti nám nerozumněli. Přiběhl však jiný mladík a že nás odvede, protože Ondra už na nás na koupališti čeká. Jak řekl, tak i učinil a Ondra nás uvítal sklenicí výborného Kozlíka. Po chvíli začlo významné pivní klání, které spočívalo v hodu sudem, přenášení lahváčů z jedné do druhé přepravky, pití piva brčkem na čas – video, běhu s kýbly na nohách – video2 ,… Hroch se chtěl připojit, ale záda proti tomu protestovala.

Sedli jsme si tedy a Ondra nás hostil polévkou, tedy Hrocha s Ajkou. Já jí nejedl neboť byla z masa. Přesto jsem byl spokojen. Nesl jsem totiž v baťohu americké „Kádéčko“ pro vegetarianské bojovníky v Perském zálivu. Postupně jsem jedl a ostatní chutnali a až úplně nakonec jsem zjistil, že v tom balíčku bylo i ohřívátko na lasaně. Ty jsem ale už před tím sežral studené. Děkuji tímto dárci DP, který mě zachránil od hladu.

Pak jsme si povídali a seznámili se se světaznalým zahradníkem Pítem z firmy Compost, kterýí nám nabídl ubytování u nich na statku a taky s obchodníkem lihovinami Romanem, který nám dal ochutnat 23-letý rum Zacapa. Ten je sice strašně drahý, protože se vyrábí z tzv. třtinového medíku, ale zato chutná jak nejlepší koňak. Pak se vytratila Ajka a když jsem jí našel na vyhřátém betonu u bazénu, říkala, že jsme už dost dlouho na jednou místě. Navíc přestal děšť a vypadalo to, že přes noc bude hezky. Tedy i já přemýšlel o tom, že by bylo lepší přespat venku. Řekl jsem tedy Hrochovi, co jsme vymysleli, a on, že teda jó, že jdeme. Po nějaké době mi bylo jasné, že někam chodit už neměl v plánu a vadilo mu, že jsme odmítli nabízený nocleh. Měl něco říct.

A tak jsme vyrazili na šílený sprint do Sázavy po silnici. Vpředu naprdlej Hroch, za ním pohodová Ajka a poslední já, samozřejmě taky vzteklej. Rychlost byla asi tak 7km/hod. O půl jedenácté jsem nasadil na klobouk blikací světýlko, aby nás nezajelo auto a spatřili jsme klášter. Přes řeku se nesla nějaká šílená (hlasitá) diskotéka. Vypadalo to bídně. Branka do kláštera však byla otevřená a když jsme vešli a šli se podívat na kostel, potkali jsme anděla Veroniku. Ta se nejdřív v té tmě lekla Hrocha, myslela, že to je husita a o těch se tady vedly řeči že Sázavský klášter vypálili (na prohlídce jsme se druhý den s Ajkou dozvěděli, že tomu tak nebylo a že kostel vlastně nebyl nikdy dokončen). Přesto se nás ujala a nechala nás přespat na faře. Když jsme si vybalili věci na spaní, vyrazili jsme ještě do kostela na celonoční adoraci, po té co jsem se ujistil u Veroniky, že se dá odejít v jejím průběhu. Tady se Hroch platonicky zamiloval do zpěvu sličné Moniky (nevím kolikáté), jenže pak mu padla hlava a museli jsme jít spát.

Ráno o půl sedné přišel ještě do té naší místnosti na faře jeden pán, který vydržel v kostele celou noc a po té co ulehl, začal na Hrocha mlaskat. My co Hrocha známe, víme, že v tu chvíli skoro nechrápal a navíc, že mlaskání nesnáší. To si od něj nechte někdy vyprávět proč. Vzbudil jsem Ajku, co by řekla tomu vyrazit si prohlédnout křížovou cestu, což jsme včera nestihli, a ona souhlasila. Jak Hroch zaslechl, ještě v polospánku, slovo křížová cesta, vyskočil z koží (ty má na poutích misto karimatky) a šel také. A tak nám pěkně uběhl čas a kolem 9-té, když jsme končili nahoře na posledním zastavení, volala Petra, že vjíždí do Sázavy. Poslal jsem jí tedy ke klášteru a ať tam na nás počká. Po půl hodině jsme byli u ní a snídali čerstvé housky s mlékam, které ještě stihla cestou speciálně pro Hrocha koupit. Tuhle snídani má Hroch nejraději. Po ni vyrazil na růženec do kostela a my zbylí tři na prohlídku do kláštera, kde jsme se dozvěděli něco o historii. Pak jsme šli na mši, ale kostel byl plný a tak jsem se posadil na schody a přišel si poslechnout kázání pana kardinála Vlka. Po konci mše jsme ještě zašli do krypty podívat se na ostatek Sv. Prokopa a vyrazili ke studánce Vosovce. Napili jsme se a naplnili všechny prázdné plastové lahve. Hodný pán nám také prozradil jak dosáhnout splnění přání pomocí vložení prstů do dírek v odtoku z pumpy. Vrátili jsme se do kláštera, tady zase Hrocha potkala spousta lidí, co si s ním chtěli povídat a nakonec jsme přece jen vyrazili směrem na Prahu.

Cestou jsme se ještě stavili v Kostelci u Křížků, kde teď bydlí Tattvadarši Dás, autor webu vaisnava.cz a také pravý nefalšovaný brahmán (indický duchovní stav). Uvařil nám naprosto luxusní papáníčko (kičrí, placky a halvu). On je totiž hodně mlsný a zároveň skvělý kuchař! A to je výborná kombinace, když jde o to, skvostně se najíst. Moc mu tímto všichni děkujeme.

Nezapomeňte se podívat i na fotky od Ajky.

Zbultran

poslat zpětnou vazbu k článku

2. Od vlaku k Tatcům
3. Kostel v Skramníkách
4. Sv. Prokop nad studánkou ve svém rodišti
5. Nápis na podstavci (vzadu)
6. Dva poutníci před studánkou
7. Kostel v Chotouni
8. Mají zavřenou bránu
9. Pokračujeme dál plni sil
10. Třebovle
11.
12. Hroch:
13. Síly ubývají (je vážně vedro)
14. Pražská brána v Kouřimi
15.
16. Památka na dalšího Prokopa
17. O středověkém opevnění Kouřimi
18. Kostel v Kouřimi
19. Náhrobky
20. Vstupní portál
21. Trávník na střeše (ve Švědsku je to prý normální, u nás rarita)
22. Rum team
23. Zápis do putovacího deníku
24. Ó jak jsem žízniv!
25. Já vás k Ondrovi doprovodím
26. Konečně tady -  U zelené žáby
27. Vřelé uvítání chladným pivem
28. První pivní disciplína
29. Zápis do deníčku
30. Pouštně bouřní vegetariánské KDéčko (konzervovaná dávka stravy)
31. Hroch a žáby
32. Bude se soutěžit v pití brčkem
33. Další disciplína
34. Ruka s pivem nesmí klesnout na stůl
35. Tady jsme mohli přespat
36. Práce zahradníků z Compostu
37. To jsme jedli (komě Hrocha) a jak se to jmenuje jsem zapomněl
38. Asi Ondrova partnerka
39. Když jsme odešli ještě jsme Ondru potkali cestou
40. Pohled na Horní Kruty
41. Benátky hned u Mělníka
43. Konec Prokopovy brázdy
43. Přespání na faře
44. Ajka
45. Nedostavěný kostel, co ho husiti nevypálili
46. Umělecký záběr (to aby se věž vešla)
47. Pohled na klášter brzo ráno
48. Hroch zkouší ten pocit
49.
50. Zastavení na křížové cestě (zde je možno přijmout křest)
51. Konec křížové cesty
52. Setkání
53. S průvodkyní
54. Čerstvě odkrytá barokní frezka (na odkrytí jich čeká ještě hodně)
55. Gotické frezky
56. Proč je tam ten erb?
57. Požehnaná Madona
58. Dvě Madony
59. Sázavské Madona - kárající (důvěrný vztah s Pánem)
60.
61. To by měl být ten původní Prokopův kostel
62. Převodní tabulka mezi hlaholicí, hranatou hlaholicí a latinkou
63. Tak měl vypadat nový kostel
64. Pak mu ubrali věž a zvýšili postranní lodě
65. Stejně ho nedodělali, barokní kostel je na místě plánovaného kněžiště
66. Tertakoncha - kostel si postavili laici po prvním návratu z vyhnanství v Uhrách
67. Pod podlahou byly pohřbeny i ženy
68. Sv Prokop a kníže Oldřich
69. Sv. Prokop rozdává milodary
70. Tady je to místo, kde stával původní kostel snad založený samotným Sv. Prokopem
71. Zakreslení Prokopovy brázdy
72 Do malého kostela se poutníci nevešli (škoda, že nebývá nazvučeno nádvoří před kostelem)
73. Pohled ze zahrady
74. Sv. Prokop zkrotil i čerta
75. Pohled dovnitř
76. Krypta s ostatky Sv. Prokopa
77. Pan kardinál Vlk
78. Foto se známými
79. Foto s panem kardinálem
80. To je Veronika, která nás v noci zachránila
81. Další rozmluva o poutnických aktivitách
82. Voda od Sv. Prokopa
83.
84. Lucka, Jamuna a Tattví
85. Směr rybník

Koukněte na autora na akupunktuře.

© Zbultran | Mapa stránek | Napište nám | rss RSS Úvodní stránka | rss RSS Zbultranův deníček