Zbultran

V rámci letošního putování za českými patrony jsme vyrazili za Sv. Vojtěchem.

Vláčkem jsme v 8:15 dorazili do Libice nad Cidlinou a šli směrem ke kostelu Sv. Vojtěcha. Hroch spatřil automat na vodu a hned, že si koupí sodovku. Vhodil 2 Kč a sodovka začala téci a on upíjel z lahve a znovu jí doplňoval. Já s Ajkou jsme se mohli smíchem potrhat – video. Ostatně on má Hroch v automatech jistou zálibu – starší video.

Dorazili jsme k pomníčku Sv. Vojtěcha a vešli do stejnojmenného kostela. Tady se Sestry připravovali na mši od 11 hodin. Na tu jsme ale čekat nemohli a tak jsme vyrazili dále směrem k pozůstatkům bývalého slovanského hradiště a po prohlídce podél Cidliny na Poděbrady. Tady nás Hroch vzal na ochutnávku léčivé minerálky. Musela být strašně zdravá, protože dobrá nebyla a hlavně smrděla po syrovodíku. A tak jsme pokračovali na Nymburk, který má krásné hradby (prý se objevily i ve filmu Tři veteráni). V Nymburce jsme si dali lehký oběd a pádili jsme dál přes řeku a kolem pivovaru z Postřižin pořád po červené TZ. V Kersku jsme se napili z Josefského pramene (byla to více naředěná Poděbradka a tedy pitelnější), jenže Hroch nás hnal dál nyní už po silnici do Semic. Musel si vzít čelovku, aby nás něco nezajelo. V Přerově nad Labem jsme odbočili na Čelákovice a po delším hledání jsme nakonec Svatovojtěšskou studánku našli. Brodili jsme se k ní bahnem a pak jsme jí spatřili a byli jsme moc šťastní, že jsme jí našli. Vždyť před nějakými tisíci lety tu Sv. Vojtěch odpočívával na cestách do Prahy.

Ušli jsme 43 km a šli jsme téměř pořád po rovině. Převýšení bylo snad metr na kilometr. Podle fyziky jsme tedy téměř nevykonávali práci. Přesto jsme byli úplně hotoví a byli jsme moc rádi, že pro nás přijela Petra s Rorou a odvezli nás domů. Rozsáhlejší vyprávění najdete v Hrochově deníčku.

Zbultran