Zbultran

Velmi jsme se na tuto akci s poutníkem Hrochem těšili. Já měl jen trochu obavy z počasí, mělo pršet a to by při teplotě kolem nuly nebylo dobré.

Výlet vymyslel Erik z Rebelů a povedl se. No ale ať nepředbíhám. V sedm jsme měli sraz na Hlavním nádraží v Praze. Sešlo se nás 11 a k tomu dva psi. Zakoupili jsme lístky. Bylo to trochu komplikované, protože někdo měl tramvajenku a někdo ne, ale zvládli jsme to.

Cesta vlakem proběhla v pohodě. Hroch se těšil na podobnou situaci jakou jsme zažili při výletu z Karštějna do Berouna, kdy se průvodčí nemohl dopočítat těch s tramvajenkou a bez ní a tak jsem zdvihali ruce a dávali je dolů a průvodčí počítal a znovu. V Mirošovicích jsme vystoupili z vlaku a vyrazili zvesela do Hrusic – video1. Z dálky byl vidět kostel snad jediný z dob kocoura Mikeše. No možná i hospoda U Sejků vedle něj tu mohla být. Před námi byli starší turisté a dostali stejný nápad – osvěžit se v hospodě. A tak vlezli dovnitř a lákali nás, že je tu bramborák se zelím a tři druhy piva. Jenže naproti z domečku vyběhl majitel a že je zavříno. V Mirošovicích krize asi není, jinak bych věřil, že by těm 20 lidem pivo načepoval a něco utržil.

Nevadí, s Hrochem jsme měli každý v batohu lahev luxusního červeného vína a tak to svoje Hroch otevřel hned na druhém zastavení u cihelny. Víno bylo výborné a Hroch tvrdil, že snad to červené vezme občas na milost. V Mnichovicích Hroch vběhl do místní vinotéky a zakoupil 1,5 l cabernet sauvignon, prý aby se to víno v bříšku netlouklo. Dali jsme si k němu lovecký sýr a ukázalo se to jako dobrá kombinace.

Když jsme procházeli kolem sjezdovky na šibeničním vrchu navrhl Erik, že si dáme něco k jídlu. Bylo 3/4 na jedenáct a tak to někomu přišlo moc brzy. Tedy jsem Erika nutil, ať rázně zavelí a to on nechtěl, že to nemá rád. Zřejmě má nějaké špatné zkušenosti s velením nebo se domníval, že skupina 11 lidí se dokáže domluvit. Nedokáže, dal jsem to příkazem já s Hrochem. I tato hospoda měla mít ještě čtvrt hodiny zavřeno, ale dovnitř nás pustili i pivo nalili a objednávky od nás přijali. Venku inzerovali Kelta, ale už se prý nevyrábí :-|.

Občerstveni, vyrazili jsme po silnici přes Myšlím a u cedule s Mikešem jsme čekali na Náču s Natálku, kteří se loudali za námi. Náča zjistil, že Natálčina obuv je do sněhu nevhodná a že má v botách mokro. Sháněl se po náhradních ponožkách a ty jsem měl já, pak ještě po dvou igelitových pytlíkách, které nahradily nepropustnou membránu. Natálka viditelně pookřála a když jsme po 100 m přecházeli zasněženou neprošlapanou planinu, všechny předběhla. Jako jediná se totiž nebořila. Zato Hroch se při každém kroku propadal o půl metru – video2. Byl to nejobtížnější úsek cesty a ozývaly se i hlasy, že je třeba sníst psy.

Když jsme se navrátili na vyšlapanou cestu, šlo se nám o poznání lépe. A tak jsme došli až do Říčan, kde se převážná část výpravy vrhla do cukrárny. Menšina, nás kteří jsme se upsali do akce Tuna sádla dolů, jsme seděli venku a dortech si jen vyprávěli. Když už nám přišlo, že čekáme dlouho, vyrazili jsme napřed na nádraží a nechali ujet vlak, protože jsme měli skupinouvou jízdenku. Při příjezdu druhého vlaku Erik drknul do jedné slečny, která držela kafe a pak ho strašně seřvala a dožadovala se zaplacení čistírny, ale o tom snad povypráví ve svém deníčku Hroch.

Tady odkaz na Evíkovu reportáž, kterou napsala z nás všech jako první.

A tady bude odkaz na Erikovy fotky a tyhle jsou od Ajky..

Zbultran