Zbultran

Výpal, jestli to tedy někdo neví, je takové završení práce každého keramika. Keramik dlouho točí na kruhu, suší, natírá keramiku řidkou hlínou nebo popelem, z které doufá, že bude nádherná glazura. Pak všechno nakládá do pece a nakonec v ní zatopí. Potom hlídá teplotu, stále přikládá, poslouchá pec a přemýšlí, jak to dopadne. Jaké budou výrobky. Peci však musí věnovat celou svou pozornost, jinak může celé dílo vyjít vniveč.

V pátek jsem dostal mail od Jirky Duchka z Mutějovic. Ptal se, co děláme o víkendu. Napsal jsem mu tedy, že jedeme na chalupu, protože tam musím odvézt válendu. V dalším mailu mi napsal, že teda dobře, že naložil do pece a v sobotu, že bude vypalovat. Už nás párkrát zval, ale nikdy nám to nevyšlo. Promluvil jsem s Petrou a bylo rozhodnuto, odvezeme postel v pátek a druhý den vyzvedneme dědu P. z nemocnice, kde musí navštívit svou maminku, a v podvečer dorazíme do Mutějovic. Hlavně ale musíme zanechat doma všechna svá očekávání, radil Jirka, abychm pak nebyli zklamáni.

V půl sedmé jsme přijeli. Bylo neuvěřitelné vedro 35 stupňů ve stínu. Jirka měl u pece naštěstí pomocnici Evu a tak jsme mohli vyrazit na jedno pivo do místního Podžbánského mini pivovaru. Pivovar tu otevřel Litevec Sergej Maslovskij a dělá opravdu dobré pivo. Škoda, že jsme si mohli dát jen jedno. Bylo opravdu silné a nemohli jsme se „zmastit“ a pak se při výpalu motat a překážet. To by nám Daniela, Jirkova žena, pěkně poděkovala. No Jirka si dal to jedno a šel, My s dědou P. dvě. Ale říkali jsme si, že na nás tak záležet nebude. Po návratu nás Jirka poslal vykoupat do bazénu a pak jsme si povídali a vyptávali se. Pec si Jirka postavil sám. Jako vzor mu sloužily pece ve francouzském La Borne. Zajímavé třeba je že za hodinu stoupne v peci teplota tak o sto stupňů, když se ale nedá pozor a nepřiloží se včas, může teplota klesnout o těch sto stupňů za 5 minut. Tady je něco z našich řečí – video1, video2 a video3.

Přinesli jsme stůl a židle z verandy, Daniela nám donesla papáníčko, otevřeli jsme víno ze Znovína a bylo nám fajn. Přišel i šaman Václav se svou ženou (ta dělá levadulové semináře pro ženy). On provedl očistný obřád se zvonečkem a bezovým klarinetem a vyčistil v okolním prostoru to, co by snad neočistil ohěň z pece. Ptali jsme se i na pana keramika Volfa z Nového Strašecí. On Jirkovi také jezdívává pomáhat s výpalem. Tentokrát nemohl, dělá dnes sám doma také výpal. Doufám, že večer 10.7.2010 byl pro dřevem pálenou keramiku velmi příznivý. Keramikova pomocnice šla spát. Je jak já, chodí do postele také v devět, navíc už topili s Jirkou od rána, takže byla pěkně unavená. My se dívali na Jirku, jak přikládá. Je to pěkný pohled, pozorovat cizí práci :-). Pak ale začalo docházet dřevo a pec pořád ne a ne vystoupat na magickou teplotu 1350 stupňů. Jirka nás s dědou P. poprosil a my začali dřevo vozit ze stodoly. Děda P. začínal usínat a tak jsme ho poslali spát. Petra si vlezla na karimatku do spacáku a hlásila, jestli jde z komínu dostatečně vysoký sloup plamene. Pak usnula i ona a tak jsem vozil a Jirka přikládal. Ve čtyři jsme přestali a Jirka ještě zamazával všechny otvory … to už jsem ale spal.

Pec teď bude pomalu vychládat a v sobotu přijedou lidé na vykládání pece a teprve uvidí výsledek. Mezi keramikovy vlastnosti určitě musí patřit trpělivost. Ale tak je to asi u každého fortelného řemesla.

V neděli jsme posnídali a zase rozmlouvali a odpočívali. Jirka nás pak vzal na výlet na Špičák – video. Je to zajímavý velmi příkrý kopec z písku. Po vrstevnicích snad vystužený křemencovými balvany. Možná tu odpočívá nějaký významný rek, na kterého už lidé zapomněli. Pak jsme se byli vykoupat v rybníku, který bude muset ustoupit budované dálnici na Karlovy Vary a po vynikající polévce s houbami Shi take jsme vyrazili domů.

Zbultran