Zbultran

Ajka s Martinem připravili pro Hroší poutníky krásný výlet. Trasu si dokonce předem sami prošli, aby nedošlo k nějakým mimořádnostem.

Sraz byl na Budějovické u autobusu 332 v 9:00. MHD bylo prázdné a spojení krásně navazovalo, takže jsem tam byl už v 8:10. Za chvilku mi přišla SMS od Evíka, že už čeká na zastávce. Začali jsme si vyprávět a během chvilky se tu objevil i poutník Hroch. Ostatně on již výlet popsal ve svém deníčku a tak já teď mohu být stručný.

V Jílovém jsme zašli do muzea, je tam expozice o těžbě zlata a já o ní mnohokrát četl, ale nebyl jsem tam. V pokladně prodávali opravdové zlato v takových malých lahvičkách, které opticky zvětšovaly obsah. Hroch si ale koupil rýžovací pánev, že si zlato narejžuje sám. Prohlédli jsme si tedy zlatou expozici, kde byla i zajímavá část věnovaná recyklaci zlata. Mnozí se vyblbli u telefonů v expozici Posázavského pacifiku. Na výstavě věnované trampingu jsme si všichni vzpomněli na DP, který byl nucen místo výletu doma uklízet. Na nádvoří muzea konečně Hroch využil svou právě zakoupenou pánev a vyrýžoval si 2 opravdové zlatinky. Pan průvodce mu řekl, že stačí ještě 90 takových a bude mít gram. Pravost zlatinek se prý pozná tak, že se po mich přejede prstem a když jsou nepravé – tzv. kočičí zlato, začnou oxidovat a ztratí lesk. Pánve pro rýžování tam mají i k zapůjčení, poutník Hroch ale má pro tu svou využití. Bude na Horním Hradě rýžovat zlato v potoku. V okolí Horního Hradu se prý dříve těžilo, ne však zlato, ale stříbro. Ale třeba bude mít štěští a narejžuje si. Já bych mu to přál, protože on by ty peníze využil správným způsobem.

Pak jsme se vydali naučnou stezkou – video1 – až ke štole Sv. Josefa, kde se nás ujal pan Antonín Kavka a středověkou štolou nás provedl. Museli jsme chodit nakřivo, protože i vytěžená zlatá žíla byla nakřivo – video2. Pak nás ten dobrý muž poslal po dvojicích na konec štoly poklepat na její čelo a tím se nám mělo splnit přání. Když tam šel Erik s Maruškou vyhli se těsně, ale krásně. Já s Martinem jsme to už měli horší. Hroch tam nešel vůbec s výmluvou, že nemůže vyplýtvat všechna přání v zásobě. Byla tu i studánka, kam když dva položili ruce, již se nikdy nerozejdou. Já tam ruce nevkládal, protože jsem to šel okouknout sám a netušil jsem, kdo přijde po mě. Vlastně bych tím mohl způsobit pěkný zmatek pro všechny další dvojice.

Pak jsme pokračovali pod viaduktem k řece a podél ní k hospodě pro motorkáře. Tady se muselo jídlo objednat a zaplatit u baru a pak se vydávalo na základě lístku od šatny, který člověk obdržel po zaplacení.

Vlak z nádraží nám těsně ujel, dalo by se říct, že před nosem. A tak jsme museli do Jílového na autobus zase pěšky. Erik s Maruškou, Davídkem a Evíkem zvolili kratší cestu po silnici, já s Hrochem a Ajkou s Martinem jsme došli po turistické značce. Měli jsme to trochu delší, ale nelitovali jsme. Na kopci byl krásný rozhled.

Příšte si to musíme zopakovat a navštívit další štolu sv. Antonína Paduánského, kde není elektrické osvětlení a leze se tam se zapůjčenými svítilnami.

Tady jsou fotky od Erika.

Zbultran