Zbultran

Na Balotrie konané na statku Bernard jsme dorazili pozdě. Syn nám odvezl ráno klíče od auta na přípravu bitvy Libušín. Než je přivezl zpět bylo po desáté a tak jsme na statek dorazili někdy po 12 hodině.

Ubytovali jsme se, byli s tím trochu zmatky protože jsem ubytování neobjednal přes webovky Bernarda ale přes Hotel.CZ a na statku o nás nevěděli. Naštěstí měli volný apartmán pro 6. Přivítali jsme se s Hrochem a dalšími kamarády a už začala hrát Ginevra. Ta se střídala s dalšími recesistickými soutěžemi pro šermíře. Na závěr přijel i známý divadelník Viktor Braunreiter.

Nastal večer a tak se popíjelo a povídalo. Mě bolela hlava a tak jsem tomu moc nedal a šli jsme spát v devět.

Druhý den se pokračovalo v duchu šermířských soutěží, ale tentokrát to bylo pro diváky. Opozdila se i kapela Ergo a tak musel poutník Hroch po důkladném nalíčení pannou Jindřiškou zaskakovat. Šlo mu to dobře. Já si koupil od kameníka Jaroslava Fiegera ze Světlé nad Sázavou kamenný sekeromlat. Je to nádherná práce z černého zeleně žíhaného amfibolitu a dá se s ním sekat dřevo. Cestou domů jsme se stavili u kamarádů hrnčířů v Mutějovicích. Sekeromlatem jsem se pochlubil a hned jsme ho šli vyzkoušet. Jirka dovalil špalík přes půl metru dlouhý a asi 40 cm široký. Mlátili jsme do něj hlava nehlava, ale neštípli jsme ho. Asi budeme na Beltine reklamovat. Jirka potom zjistil, že si tím vyléčil záda (chodil pěkně nakřivo). Takže na štípání velkých polen to není, ale jako léčebná pomůcka ano :-).

Tady je vyprávění v Hrochově pojetí.

Zbultran