XIII. Putování po vinicích Znojemska
1. XIII Putování po vinicích jsme zahájili na vinici Stará hora v Miroslavských Knínicích
Moc jsme se těšili na pravidelnou akci Znovína. Vyrazili jsme na tři dny, resp. 3 noci.
Ve čtvrtek bylo vlastní putování. Navštívili jsme vinice Stará hora v Miroslavské Knínici, Weinperky v Miroslavi, Gránice ve Znojmě a U tří dubů (Stošíkovice na Louce). Na vinicích mi nejvíce chutnalo Sylvánské zelené 2012, panenské v pozdním sběru,č.š. 2038 a Rulandské šedé 2007, výběr z bobulí, č.š. 7042. Na večerní ochutnávce mě pak zaujal Sauvignon 2012 VOC Znojmo, č.š. 2051, který chutnal po hrušce a Tramín červený 2012 Lacerta viridis, č.š. 2058. Z ničehoš nic se zvedl Hroch a táhl mě do sálu, že jdeme dražit Tramín červený z kterého byl unešen. V začátku jsem si jednou taky přihodil a Hroch si pak ze mě dělal srandu, že to bylo proto, abych mu zvýšil cenu. Nakonec Hroch vyhrál, i když dal vyšší částku, než s jakou počítal. Jenže on je prostě soutěživý.
V pátek jsme jeli téměř už tradičně do lázní Laa an der Thaya a všichni jsme si to tam užili. Rudánek s Irenkou si to zamířili do saunového světa, tam se ale my ostatní vypravíme až na podzim. Bude to legrace, protože tam musí být všichni nahatí. Odpoledne jsme se ješte pokusili zdolat Nový Hrádek u Lukova. Nějak jsme ale nestihli otevírací dobu, ale vycházka to byla pěkná.
V sobotu jsme vyrazili na Heiligen Stein. Chystali tam svatbu a tak tam bylo moc lidí, ale i přesto pěkně. V ochutnávkovém stánku měla mít službu familie Binder, ale asi se na to vy … což byla škoda neboť to mohlo být zajímavé setkání. Po převážně řízkovém obědě v Happy Staru jsme vyrazili na Šobes. U budovy pohraniční roty, znalci říkají zkráceně „u roty“, nás zastihl děšť a tak jsme ochutnávali v degustačním stánku trochu víc. Vrávoravý krok pak způsobil drobné rozkývání mostu přes Dyji za což nám Petra nadávala. Na Šobesu jsme dali dvě lahve Šobeského, myslím Ryzlin rýnský a Rulanda bílá a optali jsme se, jak daleko je na vyhlídku. Po ujištění, že jen 800 m jsem se rozhodl, že půjdu i sám, když na mě ostatní počkají. Čekat zůstala jen Ajka s dědou P.. Cesta byla trochu delší a do kopce, všude byla spousta zelených ještěrek aneb Lacert Viridis a na vyhlídce nebylo nic k vidění. Přesto se mi to líbilo a příště musíme dát celý okruh (po červené TZ až k rozcestí U Milíře a zpět po modré TZ).
Tady je Hrochův popis VVC.
Zbultran
Nepřehlédněte
Koukněte na autora na akupunktuře.