Zbultran

Ostrov Kos je dodekanéský ostrov (jižní Sporady) poblíž tureckého pobřeží. Je tu spousta památek, skoro pořád tu fouká vítr. Když se někdy stane, že vítr přestane foukat, od někud se vynoří spousty komárů a ti tě seštípou ať se stříkáš repelentem jak chceš. Navíc je tu spousta Rusáků, kteří se neumějí chovat.

Letos jsme vyrazili do Řecka o něco později než obvykle. Bylo to kvůli křestu poslední Hroší knížky, na který jsem se těšil a nakonec jsem tam kvůli žaludečním problémům nešel. Knížku jsem si však vzal ssebou a přečetl jsem jí během dvou dnů.

Cestovali jsme s brněnskou cestovkou CK Brenna. Stálo to na 11 dní deset tisíc na osobu a odpovídalo to ceně. Překvapilo mě, že na úvodní schůzce nám nebyl nabídnut nápoj zdarma. Zatím tomu tak bylo ve všech destinacích, kam jsme jeli, tak jsem jen třeba trochu zmlsaný. Delegátka nám nebyla nic platná, starala se o to aby prodala výlety a pronajala naprosto předražená auta. Nabízela to nejmenší autíčko na den za 58,– EUR a všechny strašila, že když si vezmou auto jinde, tak budou strašně platit, když ho jen škrábnou. Výsledek byl, že si od ní auto nevzal nikdo. My měli na týden malou Kiu Picanto za 30,– EUR na den se spoluúčastí max. 300,– EUR. Majitelé hotelu byli příjemní, úklid pravidelný.

Po příjezdu do Kamari jsme se ubytovali a hned jsme vyrazili na pláž. Druhý den, to už jsme měli autíčko, jsme zamířili za památkami do hlavního města Kos. Na kruhovém objezdu u letiště jsme špatně odbočili a tedy jsme pokračovali na Kardaménu. Mimochodem, na kruhovém objezdu tu mají jinak upravenou přednost, než jsme zvyklí u nás. Platí tu pravidlo pravé ruky a tak mají přednost ti, co na objezd vjíždějí. Ostatní turisté to nevědí (nás poučili v půjčovně) a tak tu vznikají nebezpečné situace. V Kardaméně je sposta barů, prý se sem jezdí mladí britové ožrat. Za Kardaménou jsme vystoupili z auta, že se vykoupeme, ale fičelo tolik, že jsme si to rozmysleli a pokračovali jsme na vesničku Pili. Při vjezdu byl hnědý ukazatel na Heroon of Charmilos a tak jsme vystoupili z auta a vydali se na procházku. Hrobku jsme našli. Byla za plotem a vydali jsme se cestičkou kolem oplocení ke kostelíku nad hrobkou. Tady byl moc příjemný starý pán, Řek, a vzal nás dovnitř do minikostelíka. Tam jsme zapálili svíčky, já musel zapálit u ikony Christa a děvčata u Panny Marie. Nechali jsme mu tam 5,– EUR a on nás podaroval fíky, okurkou a ořechy ze zahrádky, nechal nás fotografovat a mě nakonec pustil i do hrobky. Mluvil jen řecky a tak jsem nevěděl, zda byl Charmilos pravoslavný svatý nebo bájný hrdina. Nakonec jsem se doma dočetl, že Charmylos měl být dávný hrdina a zakladatel kultury města Knidos. Pokračovali jsme na Kos a cestou Petra spatřila vinařství, ač nám naše průvodkyně tvrdila, že na Kosu místní víno nemají. V hlavním městě jsme si prošli mnoho archeologických nalezišť, viděli jsme i mešitu a strom pod kterým údajně Hyppokrátes učil své žáky. Zašli jsme i do rybí restaurace, kde si dala Petra růžovou rybu (asi parmu) za 33,– EUR. Číšník jí tvrdil, že je plná vitamínů a když jsme mu nevěřili, maloval nám na stůl řecké písmeno omega.

Středa byla zase „válecí“ den. Zamířili jsme na nudistickou pláž Kavo Paradiso. Pláž nám doporučil kamarád Jirka i cpt. Barfoot – průvodce po řeckých naturistických plážích. Cesta byla dlouhá, prašná a kamenitá. Poslední sešup jsme šli radši pěšky, protože jsem se bál, že bych to nemusel vyjet. Při pohledu z kopce bylo vidět, že dole parkují jen čtyřkolky. Když jsme ale šli domů, byla tam i malá autíčka podobná našemu, takže by se to asi vyjet dalo. Když jsem si bral slunečník, ptal jsem se, zda se tu na FKK smi být nahý a výběrčí to potvrdil. Většina lidí ale zůstala v plavkách. I tady bylo docela větrno. Večer jsme měli vynikající makaróny se zeleninovou omáčkou, které nám uvařila Rora.

Ve čtvrtek jsme vyrazili do Asklepionu – nejvýznamější památky (nemocnice) na ostrově. V Asklépionu se uctíval Eskulapus. Eskulap (13. st. př.n.l.) byl synem boha Apolóna a stal se bohem léčitelství. Nemocní v Eskulapově chrámu obětovali zvíře úplným spálením tzv. holokaust a pak přespávali v místních ubykacích na zvířecí kůži. V noci se jim měl božský Eskulap zjevit a poléčit je. Eskulap prý měl mnoho potomků, (např. dceru Hygienu) kteří všichni léčili. Na místech těchto „duchovních“ nemocnic se shromažďovali i léčitelé, kteří léčili více materiálně (třeba pomocí bylin). Jedním z pozdějších takových léčitelů je i Hyppokrates. Prý to byl ve 20té generaci potomek Eskulapův a v 19té Heraklův, který se na ostrově usídlil na Kosu po návratu z Tróji.

Z Asklepiónu jsme zamířili znovu do města Kos s cílem navštívit archeologické museum. Toto je však přes léto zavřené kvůli probíhajícím vykopávkám. Už je tomu tak prý 4 roky. Docela šikovně vymyšlené, co?

Po tomto neúspěchu jsme pokračovali po silnici do Empros Therma. Vyvěrá tu pramen horké sirné vody do moře a lidé tu sedí v jezírku spíše malé zátoce ohrazené kameny. Voda je docela horká a všichni si tu míchají svoje bacily, lupénky a pod..

Pátek byl zase opalovací. Dojeli jsme na pláž Paradiso Beach. Byli jsme na pláži naproti takovým nafukovacím atrakcím v moři. Za 5 EUR byl slunečník se dvěma lehátky a jedním sedátkem.

V sobotu ráno oznámila Rora, že jedeme na nejvyšší horu ostrova – Monte Dikáios, docela mě překvapila. Dojeli jsme do vesničky Zia a ještě kousek za ní, zaparkovali jsme a v 11 jsme vyrazili po prašné cestě směrem k taverně nad vesnicí, kde jsme nechali Petru. Pokračovali jsme po cestě a lebedili si, jak je to dobře značené. Minuli jsme odbočku na pěší cestičku s nápisem XPICTO. Myslel jsem, že to je jen odbočka na nějaký kostelík. Došli jsme až na cestičku po takové suti, kterou nejspíš vyšlapali ovce nebo kozy. Rora nemohla ani nahoru ani dolů. bála se, že jí to ujede. Já vylezl výše a zjistil jsem, že cesta je opravdu slepá. Museli jsme se vrátit. U odbočky na „Christo“ byla z druhé strany i odbočka na Dikáios. Pokračovali jsme se spožděním a mamce jsme poslali SMS, aby neměla obavy. Cesta nahoru byla docela náročná. Cestička byla totiž vysypaná drobnými kameny a po nich to ujíždělo. Na vrchlu s vlajkou a plastovým křížem jsme byli v 13:10. Byla tu i kaplička, asi to „Christo“. Dlouho jsme se nezdrželi. Natočil jsem video,

aby bylo poznat, že jsme na ostrově, a dali jsme se cestou dolů. Petra už nám šla naproti, protože se jí odporoučela SIMka v mobilu a měla o nás strach. Přesto jsem se ještě stavil v taverně a dal si řecký jogurt s medem a ořechy. Obsluhující nás pochválil, že jsme zdolali nejvyšší horu a řekl, že teď už jsme správní Kosáci a dal mi větší porci.

Cestou domů jsme se ještě zastavili u slaného jezera Alikas na které jsme hleděli z výšky. Byli tu volavky ale jsou vidět jen na fotkách.

Poslední dva dny s autem jsme strávili na pláži Lacada. Tady stál slunečník 6 EUR, ale byla k tomu dvě frapé a paní majitelka nám ještě kolem poledne donesla na talířku nakrájený meloun. Prostě starala se o nás jak o vlastní.

Poslední dva dny (teď už i bez auta) jsme chodili na pláž naproti ostrůvku Kastri nedaleko pozůstatků basiliky Sv. Štefana.

Zbultran