Zbultran

V sobotu 17. března jsme s poutníkem Hrochem vyrazili na Horní Hrad na akci „pašeráckou stezkou“

Nebudu se tu opakovat a popisovat to samé, co si můžete přečíst v deníčku Hrocha tady. Jen se zmíním o jedné situaci, které jsem byl svědkem a která mně hluboce dojala. Tedy se domnívám, že je hodna zaznamenání.

Hroch psal o malém Martinovi, strašně prima klučinovi sotva 5 let starém, se kterým jsme z kopce táhli Hroší vozík, přičemž on se snažil jet rychleji a já naopak pomaleji, aby jsme se nepřizabili. Martinova maminka mi řekla, že ho mají z dětského domova sotva 3 týdny. Pospíchal jsem tu zprávu sdělit i poutníkovi Hrochovi. Poté, co chvilku přemýšlel, jak Martina potěšit neb Hroší knížka by ho asi nepotěšila tolik, serval z bundy svůj Hroší znak a dal mu ho. Troufám si říci, že tento znak, kromě Hrocha mladšího nemá nikdo.

A to je jedna z věcí, která se mi na Hrochovi moc líbí, když má jednat tak jedná a nepřemýšlí o tom zbytečnč dlouho …

Zbultran