Zbultran

Máme za sebou další trochu deštivé putování za vínem se Znovínem.

Po obědě v restauraci Na věčnosti (musíme říci, že se tam zlepšila kuchyň), jsme všichni nastoupili do žlutého autobusu na Horním náměstí. Tentokrát nás provázel Karel Slavík.

Autobus nás odvezl před viniční trať U kapličky, obec Hnanice, po asfaltce jsme rychle došli k ochutnávkovému stánku. Zde nám chutnalo vše a některá vína jsme již znali. Poměrem cena/výkon přesvědčil Muškát moravský 2012 č.š. 2067, který piplal sklepmistr Petr Drozda. Lahodná byla Pálava 2012 – Terroir Club č.š. 2016, kde bylo v chuti možno nalézti vánoční kompot, o kterém ovšem nikdo z nás nevěděl jak chutná.

Přesunuli jsme se na fotbalové hřiště v Šatově. Trochu jsem byl překvapen, ale když jsme viděli, že vinice jsou hned za plotem a Znovín zařadil soutež v trefování lahve ve fotbalové brance, nedivil jsem se. Děvčata to měla jednodušší, trefovala flašku postavenou na zemi, chlapi museli střelu zdvihnout a trefit se do zavěšené lahve od Robinie. Takže jsem se netrefil. Chutnalo nám tu André 2011 – Terroit Club č.š. 1097, ve kterém jsem poznal višně dokonce i bez nápovědy, ale i jakostní Frankovka 2013 č.š. 3080 byla dobrá. Mě osobně příjemně překvapil jakostní Veltlín zelený 2013 z trati Kokusové hory č.š. 3033. Na závěr jsme si pochutnali na Jubilejním vínu Augustiniánského opatství Rulandě šedé 2012, č.š. 2037, v kterém byly již k poznání medové tóny. Archivovat však nebylo doporučeno. Dozvěděli jsme se tu zajímavou legendu. Na šibeničním vrchu mezi Retzbachem a Šatovem stála šibenice. A když jednou potřebovali šetrní Retzbaští pověsit svého grázlíka, prosili Šatovské, zda by si ho mohli pověsit u nich. Nechtělo se jim stavět vlastní šibenici. Šatovští odmitli s tím, že šibenici stavěli pro sebe a své děti. Tato legenda má zřejmě reálný základ, protože Šatovští a Retzbachští se o šibenici opravdu soudili, protože povodeň odnesla hraniční kámen. Rozhodnout ve prospěch Šatovských musel až císař pán.

Třetí zastávka byla na vinici Dívčí vrch u Strachotic. Zde jsme měli již nám známou „šardonku 2013“ č.š. 3038. Mě chutná nejvíc s likérem Cassis de Dijon z černého rybízu, jak nás to naučila Rora a ji zase Francouzi právě z okolí Dijonu. Vynikající bylo „roséčko“ Cabernet Sauvignon 2013 – Terroir Club č.š. 3013, které sbírá medaile na mnohých soutěžích (naposledy snad i od časopisu Decanter). Tramín červený 2012 Terroir Club v půllitrové lahvi č.š. 2055 byl velmi rafinovaný.

Poslední zastávka byla na Staré vinici obec Havraníky. Tady bylo jediné víno, které nám nechutnalo – Viognier 2010. Možná bylo zařazeno proto, aby propast mezi ním a následujícím Ryzlinkem vlašským 2012 – Terroir Club ze Šobesu č.š. 2029 byla opravdu hluboká. Šobes prý byl navržen k zařazení mezi vinařské tratě pod ochranou UNESCO. Až to nastane, poznáme to bohužel na ceně. Sauvignon šedý 2012, z Havraníků, Staré vinice, č.š. 2063 byl také velmi dobrý a to i po „vlašáku“ ze Šobesu.

Ve Znojmě jsme šli na večeří do Kebab house. Těšil jsem se na tureckou polévku z červené čočky s domácím tureckým chlebem. Obsluha byla trochu zmatená. Pak jsme se od majitelky dozvěděli, že tam je druhý den. V Louckém klášteře následovala řízená ochutnávka 12 vzorků. Rulanda šedá 2013, jakostní, od Tří dubů č.š. 3046 splňovala požadavek cena / výkon. Těšil jsem se na nová marketingová vína označená ledňáčkem říčním, která jsou zpracovávaná metodou kryomacerace, ale byl jsem trochu zklamán. Původní kryomacerovaná „milerka“ asi před 2 roky byla lepší a hlavně za 90,– a ne za 150,– Kč. Irsai Oliver 2013 z Havraníků, Staré vinice, č.š. 3073 byl výtečný. Dozvěděli jsme se i legendu o vzniku názvu této odrůdy. Odrůda vznikla křížením Bratislavského bíleho a Čabajské perly. Židovský obchodník se železem Irsai Oliver, před válkou tušil, že to s ním a jeho rodinou dopadne špatně, a proto prý předal odrůdu šlechtiteli Koscisovi, aby zachoval alespoň jeho jméno v názvu odrůdy. Koscis Pál vyšlechtil odrůdu v Kecskemétu roku 1930.

Po dražbě 120 lahví vína malé šarže byla ještě ochutnávka optimálně nazrálých archivních vín. Byl jsem rád, že tam se mnou byl Štefan, protože s jeho pomocí jsem v jakostním Muškátu moravském č.š. 477 našel hořký pomeranč a zjistil, že v malém množství se dá víno i pít.

Celkem byla akce velmi vydařená, jen vzorků už bylo příliš a ke konci jsem nestíhal rozlišovat jemné nuance v chuti i vůni.

Zbultran