Zbultran

Ubytování na Kaplance měla většina z nás až do neděle a tak jsme pokračovali v relaxačním pobytu. V pátek jsme vyrazili do termálních lázní v Laa. Bylo to příjemné a relaxační. Od sedmi jsme měli domluvenou další ochutnávku v hotelu Lahofer od stejně se jmenujícího vinařství. Byl to vynikající zážitek, hlavně pro masožrouty (9 z 12 pochutin bylo masožroutských), protože ke každému z 12 vzorků byla připravena kanapka, která se s vínem měla snoubit.

Z Lahoferu mě zaujal Ryzlink rýnský 2012, VOC, suchý, z trati U Hájku, č.š. 3212, zařazený do Salónu vín a Veltlín zelený 2013, VOC, polosuchý z Volného pole. Dobrý byl i Tramín červený 2011, č.š. 6511, původem prý z obce Tramin v Itálii, kde ale již ve 14. století nebyla vysazena jediná hlava. O Muelleru Thurgau 2013, č.š. 2613 se rozpoutala vášnivá diskuse. Měl totiž jen 10% alkoholu, ale 38,1 g/l zbytkového cukru. Someliérka dokonce nechala hlasovat a dopadlo to jako při každém demokratickém hlasování u nás – 50,7% by nechalo kvasit cukr na vyšší alkohol, 49% by to nechalo být, tak jak to bylo a jedna dívka by si přála nechat ještě vyšší cukr (procenta jsou ilustrační ke zdůraznění toho, že naše společnost je v názorech zhruba rozpůlena a tedy nakonec rozhodují extrémní názory). Oblíbené víno Jindřicha Navarského (na které si prý zvykal již od kolébky) – Sauvignon 2012, VB, trať U Hájku, byl rovněž vynikající; stejně tak jako sladký Muškát moravský 2013, č.š. 613 s 63g cukru a jen 8% alkoholu.

V sobotu jsme vyrazili na Heiligenstein. Ráno v 7 bylo totiž tak hezky, že jsem vyburcoval Petru, Alíčka a dědu Prokopa k dřívějšímu odjezdu, abychm stihli návštěvu tohoto magického a energií nabitého keltského (později křesťanského) kultovního místa. Všichni byli nadšení a nelitoval nikdo. Na bývalém hraničním přechodu, kde jsme nechali auto, jsme po návratu potkali Martina s Ajkou, Adámkem a bráchou Ondrou s Markétou. Měli jsme mít totiž sraz na bývalé pohraniční rotě, ale Martin si pamatoval z minula tohle místo. Tak se ukázalo, že vše bylo, jak to mělo být :-).

V deset jsme se sešli s ostatními na parkovišti bývalé pohraniční roty Devět mlýnů, kde vyrostl ohromný moderní hotel. Otevíral se v neděli a tak jsme ho nemohli vyzkoušet. Za to jsme zdegustovali pár vzorků vína, až začal pan Mikovec litovat, že se nechal Štefanem přemluvit na společný výlet. On byl totiž za řidiče, tedy se degustace nemohl zúčastnit. Pokračovali jsme na vinici Šobes. Tady jsem hned objednal lahev nádherného „vlašáku“ 2012, č.š. 2029, který vždy strašně rychle mizí ze všech sklepů, neboť je nádherně a plně pitelný. Ostatní pak také přispěli svou „flaškou do mlýna“ a vypilo se všechno. Pokračovali jsme podél vinice nahoru na vyhlídku na Dyji a zase zpět. Ajka fotila ještěrky. Následoval návrat k autům a přesun do hotelové restaurace Happy star na tradiční obří řízky. Tentokráte vydělal ten, kdo si dal řízek bez přílohy neboť obdržel větší.

Se zbytkem putovníků jsem domluvil vycházku z Havraníků zpět do Znojma. Řidiči se museli obětovat, museli odvézt auta, ale před tím nás vysadili nahoře v Havraníkách. Tak jsme hned zamířili k ochutnávkovému stánku Staré vinice, kde nám odmítli nalít kvůli Putování. Nevadí, řekli jsme si, a zamířili jsme přes vřesoviště kolem studánky u Popické kaple (vodu jsme neochutnali neboť prý příliš zrychluje krok)do Popic. Při vstupu byla reklama na sklepy Celaria. Odbočili jsme a došli k hezky udržovanému sklípku, bohužel zavřenému. Později jsme zjistili, že se slaví den dětí. Jediná záchrana byl pan Jebáček, kde jsme asi před 3 lety ochutnali nádherný sylván. Zazvonil jsem a pan Jebáček byl doma. Spěchal na vystoupení dcery, právě na tom dětském dnu, ale donesl nám objednané 4 lahve, že do hodiny je zpátky. Víno bylo dobré, sezení pohodlné. Ondra s Markétou pořád odbíhal, neboť hrál jakousi hru s googlem, jejíž cílem bylo vyměřit co největší trojúhelník, který neprotíná žádný cizí. Po hodině a půl dorazila ze Znojma Janča s Anežkou v kočárku a vůbec Štefana nehubovala. Dokonce dala v plac zbylý řízek z Happystaru, po kterém se jen zaprášilo. Objednali jsme ještě 3 lahve, pan domácí nás nechal vyčůrat a vyrazili jsme po červené dál do Konic. V hospodě si silní jedinci dali pivo, slabší limču Zulu nebo kafe s dortem a nejdrsnější nic. Dorazili jsme přes Kraví horu ke kameni Antona Vrbky a učinili zde skupinové foto (kromě Markéty, která fotila). Seběhli jsme dolů k Dyji a doplazili se nahoru na Rajskou vinici. Ochutnávkový stánek právě zavírali půl hodiny před zavíračkou, ale vadilo to jen největším píčům (Machčovi se Štefanem) neoboť ostatní jsme měli dost a zamířili jsme si to do různých restaurací na večeři, protože v luxusní doporučené restauraci La cassa Navara měli všude reservace. Asi hospoda Na mítince. No a pak už jsme šli jen spinkat a druhý den po nákupu v Louckém kláštěře domů.

Pro zajímavost zde odkaz na minulý výlet včetně návštěvy p. Jebáčka. Tady jsou další fotky od Štefana s Jančou a tady od Ajky.

Zbultran