Zbultran

Před půl rokem byly k dostání levné letenky do Izraele. Fígl byl v tom, že sis je musel objednat půl roku dopředu a tedy jsi nemohl mít ani tušení, jaká bude bezpečnostní situace. V ceně bylo jen palubní zavazadlo a tak se ze mně v padesáti letech měl stát „baťůžkář“. Cena byla lákavá, s letištními taxami něco přes 3 tisíce. Tak jsme se rozhodli, že vyrazíme – já, Petra, děda Prokop a keramik Jiří D.. Pak se k nám přidal ještě Ivošek.

Plánovali jsme, objednávali a zase rušili ubytování, abychom měli co možná nejnižší rozpočet. No a v neděli 8.3. 2015 jsme se potkali v 9 hodin na Letišti Václava Havla. Sháněli jsme se po bezpečnostím pohovoru ve vstupní hale, ale nikoho jsme nenašli a tak jsme se řídili instrukcemi na letence a pokračovali do bezcelní zóny. Tady jsme čekali než začali pouštět do „gejtu“. Tak odhalili, že nemáme bezpečnostní pohovor, navíc, že jsme skupina 5 osob, tedy představujeme potencionální riziko a povolali náčelníka Izraelské ochranky. Ten si nás zval jednoho po druhém. První byl Jirka a po chvíli se vrátil s tím že neprošel, vtipálek, už tak jsem byl na nervy, protože ubytování v Jerusalémě se nedalo zrušit a tedy by mě to stálo o dost víc než jen letenky. Prověřili nás těsně před nástupem do letadla a já poslal Denise SMS, že jsme OK, i když na mne apelovala, abych jí zavolal, jak pohovor probíhal. Mobil jsem vypnul a letělo se, 4 hodiny a na letišti v Tel Avivu se připočetla další hodina časového posunu. Cesta byla drsná, kvůli nedostatku místa na nohy, ale muselo se to vydržet.

Na letišti Bena Guriona jsme dostali kartičtu do pasu místo víza a razítka a pokračovali jsme do vstupní haly a pak do patra, kde sídlily autopůjčovny. Auto měl zařízené Ivoš a po stržení $750,– jako zálohy na případné škody na vozidle, jsme nastoupili do shutle busu, který nás odvezl k pobočce půjčovny, kde nám vozidlo vydali. Místo objednané Mazdy 3 jsme dostali nějaký Daewoo – ševrolet. Byla v něm naštěstí navigace, kterou se nám snažili ještě připočíst. Ivošek ale odolal, že jí nepotřebuje a tak jsme jí měli zdarma. Bez navigace bychom cestu hledali asi velmi obtížně přes Ivoškův iPhone.

Dorazili jsme do Jerusaléma na místo určení a hledali parkování. Bylo tu jen placené parkoviště s cenou 20,– ILS za noc nebo 90,– ILS za celý den. Mezitím volal pan domácí Avraham, kde jsme a že půjde dolů nám pomoci. Parkoviště jsme prý vybrali nejlepší, jen jsme měli problém, protože jsme neměli ssebou ani šekel a platit dolary nešlo. Ivoš naštěstí našel bankomat a vybral. Ubytovali jsme se v Segal in Jerusalem, ulice Ben Jehuda 27, apartmánu na tři noci za $462,– + $80,– za úklid. Bylo tu příjemně, dvě samostatné ložnice s 2 postelemi a lůžko/gauč v obýváku, k tomu kuchyňka se sporákem, lednicí a kumbálem s pračkou a sušičkou. Dvě koupelny a 3 záchody urychlily ranní odbavení.

Bylo půl deváté večer a tak jsme si zašli do arabského krámku přes ulici nakoupit pečivo, humus a víno. Zarazila nás cena lahve (0,7l) izraelského vína – 100,– ILS, v přepočtu podle aktuálního kursu 650,– Kč. Když nás viděl Ivošek, jak jsme zaražení, koupil nám 2 l stáčeného vína. Myslel jsem si, že cena je taková proto, že majitel je muslim a protože víno sám nesmí, dává ho za vyšší cenu. Druhý den jsme zjistili, že ta cena je tu obvyklá a může za ní asi kurz který nám zařídila svými machinacemi ČNB. Mince – šekel vypadá trochu jako koruna, jen je menší …

Petra držela ekologickou hlídku a pořád vypínala světla, které někdo zapomněl vypnout se slovy: „Šetři židovi!“ k čemuž Jirka dodával: „A žid ušetří tobě.“

Přechod na další den.

Zbultran