Zbultran

Konečně to vyšlo a vyrazili jsme navštívit bratra otce Petra do Plzně. Nejelo nás moc, protože minulý termín musel být zrušen kvůli noci kostelů. Nakonec jsem vyrazil s Petrou a Laďkou, expertkou na kelty z Prčic. Večer měl do pivovaru Purkmistr dorazit poutník Hroch s Jindrou. V deset hodin jsme se potkali před klášterem a bratr Petr nás vzal do návštěvní místnosti.

Tady nám oznámil, že má bolavý kotník a záda a na výlet že tudíš nemůže. Otevřeli jsme Dornfelder 2013 a pak Tramín červený. Kotník přestal bolet a záda bolela míň. Takže na Radyň jsme vyrazili se spožděním 4 hodin. Nahoře jsme si dali smažáka s hranolkama na plastovém talířku s platovým příborem a prohlídli si hrad. Radyň mohu všem doporučit, vstupné pro dospělého je 30 korun. Ve čtyři jsme sestoupili k autu a vrátili se do kláštera, odkud jsme pak do Černic do pivovaru Purkmistr vyrazili MHD.

V pivovaru jsme popíjeli. Dorazil i Andy se Sandy a vyprávěl o pouti z kláštera v Teplé do Skoků. Vzpomínal i na legendární provedení pohádky poutníka Hrocha v osvěžovné u koblížka. Piva byla průměrná, ale ceny vyšší než průměr. Ale znáte to, je to jak v té písni od kapely Quanti Minoris: Pijácké mravy – Nemyslí se na placení, když se pije v rozjaření. Pivovar slavil 8 let od svého založení, takže tu byla spousta lidí a obsluha trochu vázla. Nejlepší pivo v nabidce byla IPA (dle obsluhy 11) s citronovou chutí. Dali jsme si tatarák z pivního sýra. Bohužel se nedal srovnat z tím z pivovaru v Zichovci (množství, chuť i cena). Višňový speciál chutnal jako kdyby do piva někdo nalil sťávu z višňového kompotu. Laďka zůstala u svého oblíbeného černého a nejspíš udělala dobře. Jindra pak přivezla poutníka Hrocha a tatínka, který pije první ligu. Hroch si dal degustační pivní prkénko a pak chodil na recepci a nosil odtud speciály, které nebyly na čepu. Borůvkový speciál bohužel neměli ani tam. Zakončil to škvarkovou pomazánkou.

Druhý den jsem z účtu zjistil, že malinový Radler tu stojí víc než pivní speciál – 37,– Kč. To mi přišlo už trochu moc.

Zbultran