Zbultran

Máme poslední den pobytu v Říme. Zítra jedeme domů. Romapass by nám měl platit do 17:40 a tak jsem včera oznámil, že musím jít ráno na Forum Romanum a Palatino ať se děje, co se děje. Ivošek s Kačenkou mě rádi pustí, protože „bouraček“, jak říkají archeologickým vykopávkám, si užili až až. Petra chtěla původně odpočívat doma, ale na poslední chvíli se rozhodla, že by to byla škoda a vyrazili jsme spolu. U vstupu jsme byli přesně v 8:30 a ještě jsme museli čekat, než si zapojí počítač, aby mohli přečíst náš Romapass. Dopadlo to dobře pustili nás dovnitř. Zatím ještě bylo příjemně a pěkně se fotilo bez lidí. Jen některé vstupy do památek (za skleněnými dveřmi) byly zavřené. Nadával jsem, že asi neotevírají, že je brzo. Oni ale neotevřeli vůbec a kromě Musea Palatino (havarijní stav, nutná rekonstrukce) bez jakéhokoliv vysvětlení. Stejně tak nás nepustili do Liviiny vily. O půl jedné jsme se vraceli domů na pravidelnou siestu v tom největším vedru. Na Fórum Románum stále proudily ty největší davy.

Odpoledne jsme se s Ivošem a Kačenkou domluvili, že bychom si rádi dali k jídlu italské těstoviny – pastu. Ivošek prozkoumal svůj chytrý telefon a zjistil, že nedaleko ubytování je restaurace Pasta Chef a jestli nám prý nebude vadit, že to je „street food“. To nám nevadilo. Byli jsme tam během deseti minut a u pultu si objednali. Kačenka měla radost, že jí udělají i bezlepkové těstoviny a tak si dala „large portion“. My ostatní „regular portion“, tedy řekla jim to Petra, abychom nebyli moc tlustí. K tomu 2 lahve místního vína z oblasti Lacio – viz foto s plastovými skleničkami. Restaurace je malá a tak jsme nejdříve seděli u barpultu, než se uvolnila místa u pultíku. Nalili jsme víno a za cca čtvrt hodiny hlásili naše číslo objednávky a my si u pultu vyzvedli naše jídla. Petra měla lasagna vegetariána, já fetuchini e fungi porcini. Bylo to skvělé jídlo a mělo jen jednu chybu, bylo ho málo („regular portion“), alespoň pro nás, co jsme zvyklí na porce z italských filmů (Fantozzi nebo něco s Budem Spencerem v hlavní roli). Tak jsem začal pomalu připravovat půdu na to, že by to mohlo být málo a že bychom si mohli rovnou ještě objednat, abychom pak až dojíme nečekali. To se ovšem nesmí říct před Ivoškem, protože to o čem všichni jen nezávazně konverzují, on okamžitě mění v čin. Zmizel a za chvilku se vrátil od pultu s dvěma dalšími lahvemi vína. Myslel, že si stěžuju na málo vína. A to jsme měli rozpitou teprve první lahev. O pití bylo tedy postaráno mírou hojnou, objednal jsem si tedy ještě ravioli a 2× capresse pro děvčata. Přecpali jsme se, ale obsluze jsme se líbili, že jsme dobří jedlíci, kteří umí vychutnat dobré jídlo a pití.

Velmi veselí jsme se vykulili z bufetu a zamířili si to k Fontaně di Trevi, kterou proslavil film La Dolce vita. Byly tu davy lidí a dva páry policistek na každé straně kašny, které pořád pískali, kdykoliv někdo udělal něco nepřístojného. Hodit minci pravou rukou vzad přes levé rameno, to nevadilo. Peníze se loví a jdou na Červený kříž. Ale posadit se na obrubník kašny, to už vadí. V rozjaření po vypitém víně jsem si tak sedl, aby na mě zapískali. Byl jsem pro ně neviditelný a tak mi pokazili radost. Krátké video ukazuje jak to tam vypadalo:

Vraceli jsme se po Via delle Muratte. Tady byla spousta komediantů, „streetumělců“ a mezi nimi jeden (asi pakistánec) sprejoval obrazy Kolosea a různých snových krajin s vodopády. Dělal u toho docela show, házel sprejema, zapaloval je a tím jako sušil obraz a pod.. Kačence se obraz zalíbil a chtěla ho zakoupit, jenže jí ho jiná dívka vyfoukla před nosem. Umělec slíbil vyrobit nový, což také udělal a já, když už jsem věděl, že si ho Kačenka odnese, jsem nafotil jeho tvorbu – zde. Pak jsme zamířili zpět do našeho přechodného domova. Dáme si zbytek bílého a půjdeme spát. Zítra letíme domů.

Fotky z dnešního dne.

Zbultran