Zbultran

Jak nám poradila průvodkyně z jiné cestovky na Vereda dos Balcones, vyrazili jsme na královskou levádu – Levadu Do Rei. Na startu byl domeček s občerstvením, kde jsme si dali koláč a kafe. Nesl jsem ssebou dvě lahve vína. Červené jsme vzali k vodopádu a vypili ho tam. Jenže bílé by bylo teplé.

Proto jsme se odhodlali ke zlepšováku. Cestou k vodopádu, kde leváda začínala jsem lahev uložil do levády a zajistil kameny. Petra jí nechala hlídat kameným andělem.

Jednou bylo potřeba projít pod vodopádem, který byl dost studený:

Cestou zpět jsme uloženou lahvinku vyzvedli a jak se hodila.

Po vypití této lahve jsme začali zpívat a zažili na tom místě neopakovatelné okamžiky, které přesunuli tuto levádu na přední ne-li první pozici v našem seznamu oblíbenosti. V občerstvovací stanici měli při našem návratu ještě otevřeno a tak jsem objednal ještě poslední lahev vína verde, abychom oslavil zdar cesty. Byla to poslední leváda. Teď, když to píšu, mám pocit, že bych se na Madeiru mohl vrátit třeba hned. Snad se nám ještě někdy poštěstí naplnit Ivoškovo heslo na Madeiře: „Den bez levády je ztracený den!“

Ušli jsme celkem 12 km.

Večer jsme v hotelovém baru stihli ještě několik koktejlů.

Tady jsou fotky.

Zbultran