Zbultran

Letošní Beltine se konal v Archeoskanzenu Modrá u Velehradu. Pořadatelem bylo jako ostatně už tradičně občanské sdružení Bratrstvo keltů.

Na místo konání jsme dorazili pozdě, asi 20 minut po zahájení. Hrubč jsem totiž podcenil vzdálenost. Když jsme dorazili, zjistili jsme, že místo vyhrazené pro táboření je beznadějnč zaplněné stany lidí, kteří dorazili dříve. Později jsme se od pořadatelů dozvěděli, že na druhé stranč za rybníkem je náhradní místo pro stany, ale bylo to daleko od auta, kde měla spát Rora a tak jsme to zatím neřešili.

Po zakoupení lístků jsme nejprve hledali naše známe ze sdružení Keltoi, což se nám po náhodném setkání s jedním z jejich členů podařilo. Od jejich vedoucího Vaška jsme se dozvěděli, kde mají své prodejní misto naši znamí keramici Duchkovi. Už jsme si mysleli, že letos nepřijeli a tedy, že naše radost z oslavy keltského svátku bude poloviční. Už tak jsme pořád museli myslet na našeho kamaráda poutníka Hrocha, který pojal úmysl vyraziti na pouť pčší do říma z Hradu Horního. A právě 30.4. 2007 z Horního Hradu vyrazil a první část cesty měl již nejspíše za sebou. Připili jsme tedy s keramiky hojnč na zdar jeho pouti i na jeho šťastný návrat. K přípitku jsme použili „rádiovou“ medovinu a zajedli jsme trochou archivního sýra holandského. Obojí laskominy (nápoj i sýr) jsem totiž od poutníka darem obdržel a zdálo se nám vhodné spořádati je právě tento den a na zdraví jeho.

Poté jsme spolu hovořili o věcech hluboce filosofických i o pivu kvasnicovém, pěkné „keltské“ písně poslouchali a bylo nám dobře do té doby, než nás zima začala mraziti. O půlnoci asi po divadelním představení strašlivém jsme se rozloučili. Keramici ulehli tam, kde stáli a my jsme se do svého vozu ubrali. Na improvizovaném parkovišti bylo tolik prachu, že jsme zavrhli svůj původní nápad vyspat se pod širákem a uložili se k „spánku“ do auta. Navíc někteří řidiči si topili motorem, takže ani vzduch by nebyl nejčistější. Zjistil jsem, že to, co jsem při jízdě a potkání jiného řidiče, který mně rozčiloval, zprvu považoval za nevýhodu, je pro spaní na míste řidiče vlastně výhoda. Jistě jste uhádli, že se jedná o umístění klaksonu ze strany pod volantem. Když totiž chci na někoh zatroubit, než klakson najdu, zlost mne přejde. Takhle jsem si mohl svůj polštářek opřít o volant a spinkat aniž bych neustále troubil.

Ráno v 5 hodin jsme vstal, trochu polámaný, ale zase ne promrzlý, neboť ve třech lidech se auto docela zadýcha a tím i vyhřeje. Vyrazil jsme na lov s fotoaparátem. Byl jsem oblečen naprosto nedobovč. Měl jsem totiž na sobě po zkušenostech z minulého Beltine teplou zimní bundu a kulich. Poté, co sluníčko začalo trochu hřát, jsem bundu a kulich schodil a připjal si mečík velitelský s rukojetí tvaru antropomorfního, tedy lidskou postavu připomínající. Navštívil jsme znovu Keltoi i jejich šéfa Vaška Horáka a dozvěděl jsem se, že rukojeť mého mečíku vyráběl. Obdaroval jsem ho tedy „Hroší knížkou“ druhým dílem a nechal jsem se s ním vyfotit.

Hroší knížkou jsem obdaroval i předsedu Bratrstva Keltů pana Křivánka, poté, co jsem ho objevil ve vyhřátém štábu, kam šel náš nejlepší skotský dudák Václav Rout pro plakát na Keltování , abych ho mohl vyvěsit. POZOR Keltování tentokrát nebude ve Skřivani ale v Lužné u Rakovníka! Získal jsem i plakát na Skotské hry na Sychrovč, kam ale letos nebudu moci vyrazit neboť budeme trávit v tu dobu dovolenou na řeckém ostrově Kefalonia.

U brány do areálu jsem ještě potkal známou z Horního Hradu, která tu brigádničila jako pořadatel. Poznali jsme jí tak, že nám jí jednou na HH Soron posadil do auta, abychom jí odvezli do Prahy. Podle toho, že se zná se Soronem usuzuji, že má něco společného s lukostřelbou. Ale zpět na Beltine. Měl jsem ssebou vytistěné plakátky s trasou pouti do Vatikánu a odkazem na webové stránky a chtěl jsem to na Beltine rozdat divákům. Ale když to ona dívka, jméno buhužel nevím, viděla, odebrala všechny s tím, že to rozdá brigádníkům v autobuse. Snad nezapomněla :-).

Na závěr hrála skupina Asonance, která opčt nezklamala. A pak už jen něco pojíst, pohladit kozy, které jsme objevili v jedné archeologicky přesné rekonstrukci původní stavby, a hurá domů.

Zbultran