Zbultran

Dnes vyrážíme na prohlídku poslední z řady královských jachet HMY Britannia. Před tím ale jdeme nakoupit potraviny na snídani. Máslo (to mi zabavili na celní kontrole v Londýně před nástupem do letadla) a čerstvé pečivo. Také jsme chtěli koupit lahev vína na večer, ale přes regál s vínem byla natažená stuha, že v tento čas je prodej alkoholu protizákonný. Později jsme našli na internetu, že si Skotský parlament odhlasoval zákaz prodeje alkoholu od 22 do 10 hodiny. Zvláštní.

Nastupujeme do autobusu 35 a kupujeme si papírovou celodenní jízdenku za 4 libry. Ta se ukazuje řidiči. V Edingurghu mají typické dvoupatrové autobusy jen jedny (přední) dveře. Autobus se proplétá uličkami až dorazíme k moři a najdeme vstup do Her Majesty Yacht Brittania. Je ve třetím patře obchodního domu. Po zaplacení vstupného nám nabízejí elektronického průvodce i v češtině. Prohlídku začínáme na kapitánském můstku a postupně postupujeme dolů. Předek lodi patří námořníkům, vzadu jsou luxusní královké prostory. Námořníci museli stihnou vyšůrovat palubu do 8 ráno a když náhodou nestihli a kolem šel někdo z královské rodiny, museli zůstat v pozoru než prošli. Aby královna nemusela odpovídat na pozdrav, nenosili námořníci čepice a tedy nebyla uniforma úplná a královna nemusela zdravícím kynout. Okna do královských kajut byla výše než ostatní okna, aby námořníci královskou rodinu neobtěžovali pohledy. Po mě nebyl problém nahlédnout, námořníci tedy museli být vybíráni malí, ale to bylo nejspíše pravidlo na všech lodích (aby se nebouchali do hlavy). A ještě jedna historka. Na lodi je jedna velká přijímací místnost s krbem. Královna tam chtěla opravdový oheň, jenže podle námořních předpisů by musel u krbu během topení stát plavčík s vědrem plným písku. A tak se královna nakonec spokojila s elektrickým krbem.

Po prohlídce jsme šli na zpáteční autobus, jenže naše 35 prostě nejezdila. Čekali jsme na zastávce, projížděli další a další autobusy, jen ten náš ne. Nakonec jsme jeli jiným busem a ten nás odvezl k pomníku Sira Waltra Scota v centru. Šli jsme domů a museli jsme křižovat Královskou míli, t.j. rovná cesta od Hollyroot paláce nahoru k Edingurgskému hradu. Krátké video:

Pak jsme začali hledat restauraci na jídlo. Ivoš našel na navigaci nejlepší vegetariánskou restauraci v Edinburgu, jenže jsme podle navigace trochu bloudili a samotná restaurace pak byla na Petru příliš alternativní. Nafotil jsem i záchody. A jídlo nebylo zase až tak super.

Tady jsou fotky.

Přechod na další den.

Zbultran