Zbultran

Loni jsme Skopelos vynechali. Žena mi říká, že sem jezdím jako na chalupu. To není pravda, jezdím sem radši. Ale není to nic proti pánovi, už důchodci, co vyprávěl, že je tu už 17×. My jsme sem vyrazili teprve po šesté. Jak jsme přijeli, tak druhý den začalo pršet. Vyrazil jsem ráno pajdajíc, mám něco s pravou patou, do 4 km vzdálené sámošky u benzinky pro potraviny a víno. Vodu naštěstí dodává na požádání majitel Iridy.

Přestalo pršet a druhý den mělo být pod mrakem. Rozhodl jsem se tedy, že vyrazíme na kláštery nad městem Skopelos (přesněji přes vodu naproti) na kopci /hoře Palouki. Na mapách od seznam.cz to bylo od autobusové zastávky K.T.E.L. 3,5 km pěšky. Chvíli po 9 jsme sem dorazili autobusem a hned jsme pokračovali pěšky. Kláštery prý otevírají 9 – 11 a pak až 17 – 19 hpd.. Jenže cesta se ukázala náročnější (převýšení 500m v terénu). Takové dlážděné chodníčky jako v Nízkých Tatrách a na povrchu ještě štěrk, takže nohy podkluzovaly.. Ještě, že jsem měl na svačinu nakrájený žlutý meloun a dost pití.

Došli jsme k prvnímu klášteru Evangelistria. Řekl jsem si, alespoň si stihneme prohlédnout jeden monastýr. Bylo totiž 10:45 a bylo jasné že za čtvrthodiny to k nejstaršímu klášteru na ostrově Agia Varvara nestihneme. Nabídl jsem Petře, že jí tu nechám a vyzvednu jí cestou dolů. Petra ale byla drsná, že jde také dál. Scházelo 1,2 km, ale přišlo nám to jako „Říčanské značení“. Kdo tam byl, ví. Kdo ne a zajímá ho to, může se zeptat. Zdálo se to nekonečné. Před branou jsme stanuli 11:15 a na bráně byl papírek, že v neděli je otevřeno 11:30 – 13. Tak jsme se ještě mohli vydýchat. S Boží dopomocí jsme to stihli neb On rozumí srandě. Cesta zpět už byla v pohodě neb jsme zvolili sice delší ale pohodlnější silnici. Ve městě jsme se pak odměnili pizzou z vesnice (Vilage pizza) a řeckým salátem.

V pondělí jsme si odpočinuli na pláži Velanio a v úterý vyrazili na jediný výlet od cestovky a to Mamma Mia. Navštívili jsme výrobnu olivového oleje, kostelík kde byla ve filmu svatba (Agios Ioannis) a pláže, kde se točilo. Oběd byl v Agnontas v restauraci Mouria (což je Moruše, ale nemělo to plody). Jídlo skvělé, obsluha blesková. Stavili jsme se tu ještě jednou, když jsme pak v týdnu šli ke Třem borovicím. Shořelý les už se pěkně zelenal.

Cestou na Mamma Mia výlet nám Emilia ukázala klášter patrona ostrova Sv. Riginosa. Patron je tak významný, že se jeho jménem nechala pokřtít většina ostrova (muži i ženy). Na odkazu je příběh jak Sv. Riginos ulovil draka v Dragonschizma (mezi Stafilosem a Agnontasem) 400 let po své smrti. Také tam píšou, že klášter je neprosto nutné navštívit. Tak třeba za rok. Tady jsou fotky.

Zbultran