Zbultran

V sobotu 11.8. 2007 jsme vyrazili v silnem počtu směrem Znojmo, abychm se zúčastnili tradiční akce jejíž výtčžek podporuje Centrum Paraple. Na akci nás pozval poutník Hroch, který vydražil 16 ks šampanského z vinných sklepů Lechovice, uloženého celý rok na dnč Vranovské přehrady a tím získal odpovídající počet pozvánek.

Sraz jsme si dali v prodejně Znovína v Louckém klášteře. Jeli jsme totiž ve dvou autech. Tak po zakoupení pár bedýnek vína jsme vyrazili pěšky na vydatný občd do Athanského paláce. Občd byl vskutku vydatný i když jsme dost dlouho čekali a dívali se na dědu P. jak se cpe rybí polévkou Halaszlé v kotlíku. Též prostředí bylo jiné než jsme si představovali a připomínalo nám průjezd. Ale najedli jsme se chutně a dosytosti, takže z tohoto hlediska mohu restauraci doporučit.

Po vydatném občdč jsme se vydali na Znojemský hrad, protože Monika chtela spatřit slavnou Znojemskou rotundu. Tam jsme viděli i pěkného krkavce s chromou nožičkou a svatbu. Rotunda byla zavřená, prohlídka se musí objednávat předem. Z ochozu, kterým se chodí na hrad kolem pivovaru Hostan, jsme zjistili, že dvoupatrová kaple Sv. Václava má otevřeno a zamířili jsme i tam.

V horní pravoslavné části zasvěcené Sv. Annč a Sv. Kateřinč (Alexandrijské), kde je umístěn Ikonostas s postavami Sv. Cyrila a Sv. Metoděje, Bohorodičkou, Ježíšem a Sv. Václavem, jsme potkali muže s dlouhým vousem, připomínajícím pravoslavného mnicha, který vytíral podlahu. Po chvíli nám nabídl, že nás vezme do karneru (kostnice) kam se ukládaly kosti zemřelých. Do karneru se jde přes kapli spodní, zádušní, s unikátní krouženou síťovou klenbou Vladislavské pozdní gotiky (klenba je jediná zachovalá na Moravč). Tam nás pan Antonín vybídl ke zpčvu, což zahájila Monika zpčvem, takovým spíše brumem z ochozu. Tak nádhernč se to rozléhalo, že jsem dlouho hledal, kdo to vlastně zpívá. Pak jsme si zazpívali jednu lidovku a ostych nás přešel. Možná až na Kačenku, která ač ve zpčvu z nás jediný studovaný profík, se styděla. Pan Antonín nám udělal krátkou ukázku duchovníhu zpčvu, do které se rozeznčly zvonu z vedlejšího kostela. Poté vybídl ty z nás, kteří mají zájem, ať ho následujeme do karneru.

Petra nešla, protože se obávala stísněného prostoru, Kačence se také uvnitř dělalo těžko a Roru to nezajímalo vůbec. Karner byl takový kruhový prostor, jakoby vnitřek věže o průměru asi 3–4 metrů vysoký 5 – 6 metrů. Podlaha je nerovná a vyčnívá z ní skála, což prý bylo v minulosti lidmi snáze vnímáno jako sepjetí se zemí a smrtí. Byl zde malý křížek s Kristem a myslím, že pan Antonín sem chodí meditovat. Prostor k meditaci o životč pozemském a o smrti je to zcela jistě vhodný a velmi „energeticky silný“. Kosti nebožtíků zde bývaly uloženy do výšky 2,5 m. Pan Antonín nám tu vyprávěl o semínku stromu, které vyklíčilo a zamířilo vzhůru ke stropu, odkud proniká tenkým otvorem sluneční světlo.

Poděkovali jsme a vraceli jsme se znovu přes spodní kapli, kde jsme poté začali zpívat a kde zpívala i Kačka. Já pak se dostal do zváštního stavu, a když pan Antonín odešel nahoru, začal jsem zpívat védské mantry (tčch pár co znám). Monika mě umístila do toho správného místa, kde to znčlo strašně silně a prostupovalo to celým tělem. Kačka mi ukázala, do kterého místa je třeba zpívat, když jde o posílení basů a kam výšky. Klenba kaple prý připomíná tvarem ústní dutinu a od toho je tam ta výborná akustika. Monika litovala, že nemá flétnu a já, že musím odejít.

Když jsem přišel nahoru, Hroch a pan Antonín ještě diskutovali o možnostech pobytu na ostrově Atos. Ale pak už jsme museli jet na ubytování na Vranov do kempu Pláž. Ubytování jsme byli v ubytovně, to bylo totiž jediné volné místo kromě stanu. Bylo to laciné a hrozné, takové umakartové buřky a uvnitř to smrdelo zatuchlinou, protože jediné okno nevedlo ven, ale na chodbu.

Pak jsme se vyrazili registrovat a bavit se. Do prostoru pro nás VIP jsme byli vpustěni až v 19:00, kdy už všechna místa k sezení byla obsazená. Ostatně není divu, protože do prostor tak pro 400 lidí se nás snažilo nacpat asi 800 (a to moc nepřeháním).

Uvnitř bylo strašné horko, nával u rautu, který nedoplňovali a fronta na víno, které s vyjímkou Pálavy, stálo za nic. Pálava byla ale na mne příliž sladká, aby se dala pít celý večer. U mnoha vzorků jsem postrádal typickou vůni a navíc bylo víno (pil jsem jen bílé) nevychlazené. Hrochovi dokonce nalili víno z lahve na tramín červený a byla to pálava. A Hroch to zatracenč dobře pozná! Inu byl to zajímavý kontrast k zážitkům v kapli Sv. Václava ve Znojmě. Jen jsem měl obavu, aby Hrochovi nebylo líto, že mne pozval, protože když jsem s něčím nespokojený neumím to skrývat. Ale všechno má svůj význam, kdybychom nejeli na výlov, nenavštívili bychom ve Znojmě výše opčvovanou kapli.

Ale druhý den nám to zase vynahradil, i když jsme nestihli vše, co jsme si plánovali.

Zbultran