Zbultran

V sobotu 19.1. 2008 se uskutečnila 1. etapa velké turistické akce „Po stopách poutníka Hrocha“ . Šlo se od „Hrošího doupěte“ do Horoměřic.

Na startu jsem byl první. A Hroší maminka už tu čekala na turisty s putovacími průkazy a prvním razítkem. Já měl samozřejmě místo toho „Hroší“ knížku, takže jsem sbíral razítka do ní. Byl jsem sám, nikdo se nechtěl s knížkou tahat, a tak jsem málem nedostal v cíli odznak za absolvování etapy.

Pak jsme čekali na Volvoxe, o kterém děda P. prohlásil, že určitě půjde. Na start se ale nedostavil a tak jsme po akademické čtvrthodince vyrazili. U Bulovky odpadl první člověk, asi se mu to v hlavě rozleželo. U Libeňského zámečku nás zastavilo auto a cestující se ptali, kde je start. Cindy tedy naspoupil k nim do vozu a navedl je. Mně po chvíli zavolal „Náčelník“, že je na zastávce tramvaje a kde že je start. Tedy jsem ho také navigoval po telefonu a snažil se skupinu všemožně brzdit, aby měl „Náčelník“ vůbec šanci nás dojít. Na Palmovce naštěstí Hrocha a Richarda zlákala vidina teplé snídaně a tak nás „Náčelník“ i s dcerou Natálkou došli.

Pokračovali jsme tedy směrem na Vinohrady do antikvariátu pro další razítko. Tam se připojil děda Prokop a pokračovali jsme dolů Korunní k první tajné kontrole – v Music Bazaru „Náčelník“ na čísle popisném 7. Všichni dostali razítko, udělali jsme skupinové foto a hurá na Mírák, kde jsme méli sraz s panem Berkou z Mrače. Byl na operaci se zuby a právě ho pustili z nemocnice, takže byl rozverný a veselý po zbytku narkózy.

Pak jsme pokračovali na Václavské náměstí, Staroměstské, Karlův most až na Malou stranu k pivnici „U Hrocha“, kde chtěli Hroch s Richardem něco pojíst. Otevírali ale až za půl hodiny. Takže jsme vyrazili dál po schodech z kamene (Staré zámecké) kolem Hradu a v pivnici U černého vola jsme opět narazili na Cindiho a jeho partu. Protože ale měli piva rozpitá, dali jsme si také jedno , někdo dvě. Tady se od nás odpojila první skupina turistů, kteří už to věčné občerstvování nevydrželi. Přišli ale o další dvě razítka z tajných kontrol, o kterých nic nevěděli (vždyť byli tajné, tak ani nemohli). Třetí a poslední tajná kontrola byla v Břevnovském klášteře.

Pak se zase někteří poutníci připojovali, jiní odpadali. Dvakrát jsme museli Hrochovi volat, aby na nás počkal, což vždy učinil. Ono Natálce je 7 a šla to na rozdíl od jiných celé. Však také byla v cíli odměněna za mimořádnou statečnost i když se tohoto titulu dožadoval Richard.

Těsně před Horoměřicemi jsme odbočili na polní cestu a v blátě jsme se brodili a zvykali si pomalu na padající tmu. Tuto část zachycuje amaterské dokumentární video zde. U pomníku, kde skonala Juliána a její milý (povídání o tom si můžete přečíst v první Hroší knížce), již většina propadala trudnomyslnosti. I já byl velmi zádumčivý. Důvobem byl strašlivý vlk zakousnutý do mé zadnice, kvůli kterému jsem si konec pochodu nebyl schopen dostatečné užít.

Byl tu však cíl, odměna – dárek od poutníka Hrocha pro každého a Petra, která mě čekala s odvozem (nemohly s Petrou jít neboť měly zaplacené cvičení). Já byl v cíli 18tý, ale je možné, že do 19 hodiny dorazili ještě další.

Co říci na závěr? No přeci druhá etapa putování z Horoměřic do Žižic se blíží. Start bude v sobotu 23.2. 2008.

Zbultran