Zbultran

Poslední etapa z Kadaně až na Horní Hrad je za náma. Když jsem napsal na jednom webovém fóru, že všechno hezké musí jednou skončit i PPPH, vykřikla Evik : „Nééé!“.

Ale nebojte se, končí putování po stopách poutníka Hrocha podle první knížky, ale to neznamená, že nemůžeme vyrazit někam jinam. Je nás teď, Hroších poutníků, spousta a tak můžeme sami vymyslet nějaké pěkné trasy, dát vědět Hrochovi, zkoordinovat to s jeho kalendářem a vyrazit. No a prosil bych o promyšlení dopravy, nejlépe veřejné. Při PPPH byla cestou místa (začatky a konce), kam se veřejnou dopravou, nebyl-li teda člověk zrovna Erik a Hanka, které přespání na nádraží baví, opravdu nedalo rozumě dostat.

A teď už k vlastní etapě. Plán byl vyrazit v půl osmé a na Horní Hrad přikvačit kolem 14:00. Podle plánku, vystaveného na Hrochových stránkách, to vypadalo taky na pohodovou a krátkou trasu. Soronem zařízené přespání v Františkánském klášteře, jsem nakonec odmítl. Byl tam omezený počet míst a tak jsem si říkal, že přenechám své a naší rodiny místo lidem, kteří to mají dál. Vstávali jsme tedy v pět. Na poslední chvíli jsme se se Zbyňou rozhodli, že půjdeme v dobovém (tedy já v pseudodobovém). Vysvětlil jsem mu, že to je poslední etapa a tak v historických kostýmech půjde určitě spousta lidí. Připjal tedy měč a dýku a nastoupil do auta. Ne, dělám si srandu, zbraně připjal samozřejmě až v Kadani, když jsme z aute vystoupili. Prvního jsme viděli Richarda, který má přezdívku LH, ale nesmí se mu tak říkat, v naprosto nedobovém a nelivingovém oblečení. Kdo nevíte o co jde, musíte si přečíst úvod do třetí Hroší knížky.

Pak jsme se začali pomalu slézat, jako švábi na pívo, až jsem nevydržel a šel budit Náčelníka, který ještě trvdě spal po tom, co včera pár Hroších poutníků zamkl vemku před branami kláštera a oni už se téměř chystali přespat v přilehlém parku. Pak přijel Soron a začal nás honit, že musí jet pro Sovičku na nádraží. To se mu ale moc nedařilo, protože jsme ještě museli udělat hromadné foto a pojíst množství koláčků, které napekla Blanka z Kamene úrazu. Mňam, doufám, že Blanka bude chodit i na další akce :-).

Pak najednou Hroch vyrazil, bylo po osmé, spíše už k půl deváté. Sešli jsme dolů k řece a přes přehradu – zde video – na druhou stranu Ohře. A pak se šlo a šlo, pořád po asfaltce a protože byl první den prázdnin, byl poměrně provoz. Naštěstí kus silnice byl v opravě a tak jsme si chvíli mohli užívat nepřítomnost aut. Povídali jsme si a užívali si toho. Kolem poledne jsme se stavili v hospodě a poutníci vyjedli úplně všechno kromě dvou posledních kolem. Tady už Hroch pochopil, že do dvou na Horní Hrad nedojdeme a přestalo ho to trápit. Připojila se to k nám i Jana se Standou a šlapalo se dál. Nikdo nevěděl, jak je to vlastně daleko, naštěstí, jinak by to někteří (např. děda P.) nedošli. Podle Sindiho GPSky to nakonec dalo 33 km. Dobrý výkon. Závěrečné stoupání na hrad si Zbyňa vyběhl a já musel nechat Petru s Rorou jejich osudu, abych mohl fotit přivítání Hrocha. Byl přivítán buchtou nakrájenou na nádherné heraldické tvary, snad se jím říká routy, a vodou. Odmitl totiž panáka slivovice, protože chtěl pomoci nám ostatním Hroším poutníkům, kteří jsme zanechali svá auta v Kadani tím, že nás tam zaveze. Původně jsme počítali se Soronem, ale on je typický Brit, takže „never refuse a drink“. Hroch nás tedy naskládal do auta a na Standu už nezbylo místo. Slíbil jsem mu tedy, že až přijedu, ještě jednou se s nim „otočím“. V Kadani jsme byli na 26 minut. Pěšky to trvalo poněkud déle.

Na zpáteční cestě, Hroch zastavil dívce, která bezradně stála u auta, neboť jí došel benzín a ptala se po kanystru. Ten nikdo neměl a tak jsem jí naložil, že si nezme benzín do PET lahve, které jsem dvě měl. Jenže do Ostrova to bylo dál než na hrad a tak jsme ještě udělali zastávku, naložil jsem Petru a Standu. Standu jsem bral, kvůli jeho autu a Petru, kvůli rodiným financím. Cestou z Kadaně jsem totiž zahlédl otevřenou cukrárnu v Ostrove n.O. a napadlo mně koupit Hrochovi dort. Poprosil jsem tedy Standu, zda by ode mne slečnu nepřevzal k sobě do auta a benzín s ní nenačepoval, což učinil (inu je to Hroší poutník a ti pomáhají) a hledal jsem tu cukrárnu. Našel jsem a jeden dort ještě měli, sice menší, ale hezký. A honem na hrad. Zjistil jsem, že jsem ježděním „zabil“ 2 hodiny času a tak jsem propásl divadlo. Pod odhledem Viktora Braunreitera v odvážně pojatém kusu „Červená Karkulka“ exceloval Děda P.. Pak došlo k předání Hrošího řádu a Hroších prstenů. To jsem teda neviděl, ale nafotila to Rora, takže fotky na konci jsou.

Po návratu už na mně od brány volali, popadle jem tedy dort a předal ho Hrochovi ke dni Hroších poutníků a on mne dekoroval mikinou specielně vydanou jako dárek pro absolventy všech etap, pak došlo i na ostatní, kteří měli všech šest etap popř. 5 (ale ti si to budou muset dojít). Pak Hroch předal majiteli Horního Hradu nerozbitnou pokladničku a měšci. V měšcích bylo 53.000,– Kč na obnovu hradu, získaných z dobrovolného startovného, a dalších Hrochových aktivit. Video mužete shlédnout zde.

Pak jsem si prohlédl hrad a hledal, co nového se tu od posledy zlepšilo. Vylezl jsem si na vež i ke kapli. Petra nechtěla neb byla ušlapaná, Zbyňa jemně naznačoval, že bychom už měli vyrazit domů ku Praze a Rora nosila Richardovy potomky. Odjezd jsem tedy stanovil na 20:00. Jenže pak mně Děda P. pozval na víno do hradní vinotéky, Tomáš začal hrát na kytaru a od Libora jsem dostal luxusní erbovní Pardubický perník. I Dita sešla z hradních komnat mezi prostý lid a upozornila mne na novou fontánku s živýma rybičkama. Pak jsem se začal loučit a v bráně jsem nemohl projít, neboť se tam právě chystalo soukromé vystoupení pro poutníka Hrocha. Ája zatančila nádherný orientální tanec (teď se neříká břišní). Je s podivem, co ještě po absolvování 33 km etapy byla schopna. Poutník Hroch se po krátkém přemlouvání přidal a tak vzniklo toto luxusní a naprosto raritní erotické video. Třeba takovej Ruda ho neviděl.

Pak jsme ještě vypili dve rundy (dvě minilahve) bílého Bordeaux. Já se znovu rozloučil a nasedl jsem do auta, aby mne Petra dopravila bezpečně domů. Takže další pokračování hledejte v Hrochově deníčku, popř. u Evíka.

Zbultran