Zbultran

Někteří „Hroší“ poutníci nemohli absolvovat první etapu pochodu „Po stopách poutníka Hrocha“ z Libně do Horoměřic a proto jsem s nima vyrazil týden po řádném termínu, aby si chybějící etapu doplnili.

Původně jsem myslel, že všechny kontroly budeme muset fotografovat. Jenže „Hroší“ maminka nás na startu vybavila putovacími průkazy a na první kontrole v antikvariátu v Korunní ulici byl pan vedoucí přitomen už v 9 hodin i když má normálně otevřeno až od desíti. Získali jsme tedy razítka do putovacích průkazů a pokračovali jsme po trase. Na tajné kontrole „U náčelníka“ jsem pořídil dokumentační foto a pak ještě několik cestou. Razítko v pivnici „U černého vola“ jsme také získali, dokonce i účet jsme uschovali pro případnou kontrolu. V Břevnovském klášteru byla zabíjačka, takže jsme s razítkem nesehnali nikoho. Navíc na dokumentační fotografii je klášter tak nakřivo jako šikmá věž v Pise a tak jsem musel tuto fotografii smazat.

Ostatně od Břevnovského kláštera začala polovina poutníku brblat a všemožně brzdit pochod. Dokonce se ozývaly takové otázky, jako, že proč si Hroch vybral takovou blbou (rozuměj delší než přímou) trasu. Odkázal jsem je na samotného Hrocha, který jim to jistě na příští etapě rád vysvětlí. Odpovědí bylo, že jim to těžko vysvětlí na další etapě, když už nikdy na žádnou nepůjdou. Rora totiž cestou získala spoustu puchýřů, za které vinila jistě v duchu mě, a o kterých jsem si zase já myslel, že za ně může sama. Mamka totiž doma zjistila, že Rora chtěla jít celou trasu v cvičkách, tzv. „čínach“, kterážto obuv byla za našich mladých let ta nejhorší možná bota, ale nyní je snad jen po „skejťáckejch“ botách nejvíce „cool“. Takže Rora se pod nátlakem přezula, ale co už jsme neodhalili, nevzala si do obuvi treckové též odpovídající ponožky. Petr M. to ve chvili, když už si Rora pořídila sadu puchýřu a my jí cestou koupili tlusté ponožky, komentoval slovy, že některé zkušenosti jsou nepřenositelné a každý k nim musí dojít sám.

U křížku Sv. Juliány, jsme otevřeli láhev Pálavy 2005 VB ze Znovína, kterou jsme náhodou zakoupili na Václaváku v lahůdkách (byla poslední) a připili na Hrochovo zdraví neboť Hroch nejspíše právě v tu dobu koštoval moravskou slivovici (prý 1200 vzorků). Já jsem přemýšlel o tom, proč jsou lidé takový dobytek, že k lesu vyvezou bordel, promiňte domovní odpad, a nejspíše jim to ani nevadí. Petra o tom, jak je možné, že Juliána se stala svatou, tím, že jí probodl otec při utěku s milencem. Rora o tom, zda to vůbec dojde. A Petr M. nejspíše o … ale to nevím, do hlavy mu nevidím :-).

Takto posilněni jsme klopýtali nebo se ploužili do cíle trasy. Tam jsme měli zvonit na zvonek se jménem, které nám sdělil Hroch, jenže tam byly zvonky dva a na žádném z nich jméno. Odhodlali jsme se tedy a zazvonili na pravý, kde nejspíše kdysi nejaké jméno bylo. Jenže to bylo špatně. Zazvonili jsme na tchýni a ta nás zpucovala řádně. No a nejspíš i snachu, která nám pak závěrečné razítka do putovních průkazů narazila a odměnila nás dárkem od poutníka Hrocha zde za tím účelem deponovaným. Zdá se, že zatím do cíle první etapy dorazilo 24 poutníků.

Pak jsme vyrazili na autobus, kde jsme během půlhodiny řádně promrzli a který nás pak, úplně plný, odvezl samými serpemtýnami na Dejvickou. Pak jsme pokračovali MHD a rozveselovala nás Petra, která svými turistickými holemi v baťůžku ohrožovala cestující.
Jsou to ty samé hůlky kterými zlikvidovala dva muže najednou, jak je to zdokumentováno v druhé knížce z cyklu Putování Hrocha."":http://w­ww.putovanihrocha­.cz/knizkyph.html

Zbultran