Zbultran

Vyrazili jsme na lyže do Italských Alp. Poutník Hroch vyrazil s námi, sice bez lyží ale s psacími potřebami (finišuje na zatím poslední knížku z cyklu Putování Hrocha).

Cesta byla hrozně dlouhá (přes 800 km), ale nakonec jsme to zvládli a dorazili do italského Campodolcina, kde jsme byli ubytováni v hotelu Oriental. Po sněhu nikde ani památky a venku asi 16 stupňů nad nulou. To nevadilo Hrochovi, neboť si nebral ssebou ani lyže. Chystal se pilně psát a také studovat.

Naše rodinka vyrážela vždy ráno na lanovku s cílem lyžařské rekreace ve vyšších nadmořských výškách. Hroch se rekreoval duševní prací. Když jsme se po lyžování vrátili, čekal už na nás s novými básničkami a pohádkami, které nám přečítal, když jsme čekali na 7 hodinu. To začali podávat večeři o pěti chodech a k tomu jsme si dopřávali hojně místních vín (Sasella, Grumello, Inferno, a dalších …).

Ve středu jsme Hrocha vyvezli nahoru serpentýnami do Madesima, aby také viděl nějaký sníh. Z Madesima jsme vyrazili pěšky do Motta, horní zastávky lanovky vedoucí tunelem vylámaným ve skále. Bylo to trochu stoupání a Hroch měl docala dost. Ale znáte Hrocha, nevzdá nikdy nic, to by radši padnul a tak jsme to také zvládli. Jen jsme už nestihli vylést nahoru k obrovské pozlacené soše panenky Marie.

Tedy jsme to přesunuli na druhý den a to Hroch skutečně nahorů vyšplhal …

Večer pak obdaroval maminku malého Prokopa druhou knížkou z cyklu putování Hrocha. Když si knihu chystal objevil se hoteliér Raoul, velmi sympatický mladý Ital (pozor, pro mladé dámy, prý je dosud svobodný). Objednali jsme si „vino dalla cassa bianco“ a ptali se od kud je. Bylo z Benátek a Hrochovi chutnalo velmi, i vypověděli jsme Raoulovi, že přes Benátky vedla i Hroší pout do Říma a vyzvali ho, aby přisedl a popil s námi. Druhý den myšlenka dozrála a Hroch Raoula knihou obdaroval, aby si mohl číst v italsky psaných komentářích z wanderbooku popř. se zdokonalit v jazyce českém.

Málem jsem zapomněl na odkaz na video.

Zbultran