Zbultran

Tak Keltoman mne v návštěvní knize upozornil na konání této příjemné komorní keltské akcičky o prázdninách. Loni jsme tam byli i s Hrochem a moc jsme si to užili.

Hroch však je v této době na kočovném divadle a tak jsme vyrazili ve třech (já, Petra a děd P.).

Ráno jsme to nějak časově nezvládli a tak musel děda P. čekat na metru půl hodiny. Ale už je tak nějak za tu dobu, co nás s Petrou zná na to zvyklý, včetně toho, že jsme oba přesvědčeni, že zpoždění je vina toho druhého. Cesta probíhala poměrně hladce, až do odbočky na dálnici na Havlíčkův Brod. Tady se provoz na dálnici téměř zastavil a my radši sjeli na vedlejší silnice. Jenže všude samá objížďka a tak jsme si cestu poněkud prodloužili. Ale času bylo dost a tak jsme se cestou ještě stavili v restauraci U Žižky na chutném jídle a pivu Rebel (řízení jsem předal Petře).

Na místo jsme dorazili podle plánu a mezi mnoha stánky s keramikou jsme našli ten pravý včetně keramiků Daniely a Jirky Duchkových z Mutějovic. Na tuto akci jsme přijeli vlastně kvůli nim a Ginevře. Otevřeli jsme Irsai Oliver 2007 ze Znovína a po něm francouzské růžové. Já ho mám v letních vedrech rád s vodou po starém římském způsobu, Jirka po keltsku považuje ředění za prasárnu. A tak jsme si povídali a dělali i reklamu knížkám Putování Hrocha. Pan pekař od protějšího stánku si knížky prohlédl a zase se vrátil na svůj stánek. Vyrazil jsem tedy smlouvat a nakonec jsem s ním směnil druhou knížku z cyklu za 4 placky. Placky byly dobré, pochutnali jsme si a já doufám, že i on si knížky užije a někdy příště, až se potkáme se bude ptát po dalších dílech.

Stavil se i Keltoman a tak jsme se pozdravili, zapózovali a poměřili si keltské velitelské antropomorfní mečíky. Jak to dopadlo, můžete shlédnout na fotografii. Potom jsme navštívili i druida Lunwera a jeho lid. Zastříleli jsme si z dlouhého luku (longbow), když jsem před tím poprosil kelta sekajícího dřevo na zápalnou oběť, zda by mohl poodejít stranou, aby nebyl náhodně šípem naším zasažen. Podařil se mi jeden mistrný zásah takže keltský lukostřelec přislíbil mi pivo, když tento zásah zopakuji. Nepodařilo se. U Lunwera jsem se seznámil i s keltem (myslím že to byl „Je den z Hercynského lesa“), který s velkým Bratrem Křivánkem zakládal bratrstvo Keltů (je na snímku). Jinak Lunwer nějak nebyl ve své kůži. Možná jsem se ho něčím dotkl, ale vážně nevím čím.:-?

Soutěží jsme se nezůčasnili, to radši zajedeme obdivovat skutečné profíky na Skotské hry na Sychrově. A tak jsme trpělivě čekali na příjezd Ginevry, která měla vystupovat v 19:30.

Pak k nám náhle přistoupila zřejmě bohyně Brigit s rohem hojnosti i vyzvali jsme jí, ať nám zatroubí, abychm měli dostatek i příští rok. Zatroubila a půjčila nám i svůj roh k našim pokusům. Však kde se vzal, tu se vzal, statný Ctirad nám roh odebral a zadul do něj mocně. Pak vzkázal poutníku Hrochovi, že on kdesi na svých stránkách v deníčku o své váze 140 kg hovoří a je zděšen a přitom proti Ctiradovým 160 kg živé váhy to není zhola nic. Pak ještě jsme si se středověkými meči pohráli a už jsme spatřili příjezd Ginevry. Vystupovali po skupině „Happy to Meat“. Vystoupení Ginevry bylo roztrženo na dva díly a mezi tím byl čaroděj s ohňovým show, hady a rytíři. Bylo to efektní, ale nějak se mi to na keltský Lughnasad nehodilo. Dříve prý bývaly tyto festivaly komornější, a více duchovní … ale to lidi nechtějí. Za svých 230,– Kč vstupného požadují show.

Ginevra to myslím nakonec zachránila, tedy alespoň pro nás.

P.S.: Když jsem druhý den říkal Hrochovi, že hráli všechny jeho oblíbemé písničky (Žoldáky, Padlé rekruty, …) byl zasmušilý, že jemu to už zahrát nechtějí a musí je vždy dlouze přemlouvat. Snažil jsem se mu vysvětlit, že jsem tam byl jako jakýsi jeho zástupce (emisar) a že to vlastně hráli i pro něj. Ale nevím, zda jsem ho přesvědčil. Takže Ginevráci, na Příbramské Svatohorské šalmaji, tyhle „pecky“ musí zaznít! To se nedá nic dělat.

P.P.S.: Ozval se mi Keltoman a má tady spoustu dalších hezkých fotek.

Zbultran