Zbultran

Navštívili jsme jarní hrnčířské a řemeslné trhy v Berouně.

Vyrazili jsme pozdě a tak jsme v Berouně byli až po 11 hodině. A tak není divu, že jsme měli problém zaparkovat. Když už jsme konečně došli na náměstí, doslova nás zarazil počet lidí, kteří přišli něco nakoupit. Navíc bylo vedro a sluníčko pražilo.

Naštěstí jsme brzo našli keramiky Duchkovi z Mutějovic a já mohl Jirkovi předat lahev (1.5 l PETka) černého ležáku z pivovarské restaurace Pivovarský dvůr v Chýni u Prahy. On jí hned otevřel a nalil mi do překrásného hrnečku od mistra hrnčíře Petra Volfa. Pivo nám chutnalo, jen Jirkovi přišlo příliš nakouřené. To ještě nepil speciál Kouřový ležák také z Pivovarského dvora, který jsme popíjeli včera s poutníkem Hrochem u Náčelníka a který tak chutnal Petře, když jsem jí večer donesl zbytek v PET lahvi domů. Navíc se mi přiznal, že už černé pivo moc nepije neb ho po něm bolívá hlava. Přitom jsem to měl v hlavě nějak zafixované, že má rád právě černé pivo a proto jsem včera právě tuto lahev hlídal, abychom jí náhodou nevychlastali.

A pak jsem Jirku poprosil, aby nás vzal k těm keramikům, kde to stojí za to. Takže jsme šli hned do dvora muzea, kde měl své zboží a na kruhu předváděl svůj um Mistr hrnčíř Petr Volf z Nového Strašecí. Pálí v peci dřevem vytápěné a dělá takové repliky starých stoletých hrnků, mis a misek o jejichž hrany se dají brousit nože. Měl tu i kachle středověké a já hned jeden Hrochovi koupil. Jsou na něm dva frejíři, pijáci piva a hráči vrchcábů, kteří se spolu meči potýkají. Můžete to číst ještě dnes, protože Hrochovi to překvapení nezkazí. Je v Karlových Varech na Lázeňské folkové loděnici a k internetu se dříve než bude dárek předán nedostane.

Pak jsme ještě prohlédli výtvory ostatních keramiků – dřevopalů, něco nakoupili a už začínáme přemýšlet, koho ještě obdarujeme nakoupeným zbožím. Jinak bychom se už doma nemuseli hnout. I když s některými kousky se budeme těžko loučit.:-P

A ještě chci zmínit pár nádherných textů, které sepsal Jirka a včera mi je poslal mailem. Jsou o tom, jak sbírá hlínu na glazury, jak tvoří a jak za něj oheň pokračuje v práci, i o tom, jak se na výstavě loučil s jedním kamarádem, taky keramikem. Nabádal jsem ho, ať je na svých stránkách zveřejní a odpověděl mi: „Kdo by to četl“. Myslím si, že někdo by se našel a pak by trochu víc věděl o tom, co je to práce s hlínou, i když by to třeba sám nedovedl a mohl by potkávat takové krásné lidi, kteří se kolem dřevopalů vyskytují, jako jsem je potkal já, a třeba by pak nehledal dva naprosto stejné hrníčky mezi zbožím, když právě to, že se dva stejné nenajdou, je na tom právě to krásné, takové nějaké neTESCOvé..

V neděli jsem se musel vrátit pro tzv. chlebovku. Byla drahá, ale je nádherná!!

Zbultran