Zbultran

Už dlouho jsme se s poutíkem Hrochem chystali podívat se do dětské léčebny v Bukovanech. A tak jsme s Hrochem vyrazili.

Ráno jsme si dali u Hrošího doupěte sraz se Soronem a vyrazili jsme jižním směrem. V léčebně jsme byli kolem půl desáté a pozdravili jsme se s Vaškem z Ginevry, který stál za celou akcí. Měl spoustu práce až toho zezelenal.

A pak už začal program. Zahájily ho Příbramské mažoretky, po nich pak ukázka práce s bičem, dámské vokální kvarteto Přelet MS a dětský rytmický orchestr Hakummmna Matata – video. Jeho výkonem jsem byl nadšen a tak jsem věnoval všem jeho členům včetně vedoucího placku Hrošího poutníka. Trochu mně mrzelo, že jí při druhém vystoupení neměli připíchnutou.

Byl jsem si také prohlédnout dětskou léčebnu uvnitř. Na vstupu je tabule se jmény sponzorů. Zkontroloval jsem zda tam mají poutníka Hrocha a mají. Část peněz z druhé knížky jde právě na léčebnu.

Kolem půl čtvrté vystoupila skupina Ginevra, zlatý hřeb odpoledne. Potom byla zahájena dražba obrovského dřeváku. Do částky třech tisíc jsem se navzájem přehazoval s Hrochem, pak jsem ale odpadl a nakonec přeplatila Hrocha jedna paní s nabídkou 13.000,–. Pak byla dražba přerušena dětským divadelním představením tzv. Zálezlíků s kusem Míček Flíček. Divadlo bylo hezké jen škoda, že odešli dospěláci a tak se na pokračování dražby sešlo mnohem méně dražitelů. Dražila se totiž číslovaná stříbrná mince v proofové kvalitě o váze 42 gramů, kterou do dražby věnoval poutník Hroch. Já ukončil přihazování, když cena vylezla na 1500,– Kč a nakonec vyhrála paní s nabídkou 1700,– Kč.

Po dražbě zahrály ještě skupiny Maděrky a Maděra. Pak už jsme museli s Hrochem domů a tak se spočítala častka, která byla v pokladničce Hrochova vozíčku (4.240,– Kč). Hroch jí zaokrouhlil na 5.000,– a tutu částku přihodil – video do pokladničky dětské léčebny v Bukovanech. Poutník Hroch poděkoval všem lidem, kteří zakoupili nějaký dárek z Hrochova dárečkovníku a sdělil jim, že ty všechny peníze půjdou na léčebnu. Zapomněl už dodat, že tím pádem všechny ty dárky zaplatil ze svého.

Abych nezapomněl, byla tu také spousta stánků, kde se prodávalo něco dobráho, pěkného, nebo voňavého. U mně a ostatně i u dětí vyhrál pan perníkář, jinak restaurátor hornických mašin z Hornického muzea v Příbrami, který s dětmi pekl perníčky ze sto více let starých forem. Koupil jsem si pět perníkových trilobitů a když se blížil konec, dal mi ještě dva a nechtěl za ně vůbec nic, že to dělaly děti a je to méně dokonalé. Vhodil jsem tedy penízky za ně do pokladničky a koupil mu tričko Hrošího poutníka a placku. Podle mně je Hroším poutníkem i přesto, že s námi zatím ještě nikam nešel. Ale v srdci si rozumíme a jde nám o stejnou věc.

Zbultran