Zbultran

Už strašně dlouho mně Jituš zvala pravidelně o letním a zimním slunovratu na meditace se zpíváním mantry „Lásko, Bože, Lásko“.

Měl jsem za sebou opakovanou 1. etapu pochodu po stopách Poutníka Hrocha a musím přiznat, že jsem byl trochu unavený. Navíc chtěl jsem přemluvit i Petru, aby šla se mnou, ale to se mi nepodařilo. Tak jsem ležel na pohovce a poslouchal CDčko, která jsem koupil od oddaného Kršny a poslední zpívaná Mahamantra mně tak inspirovala, že jsem se rozhodl vyrazit. Vzal jsem si krabičku vonných tyčinek (Nag Champa, ty jsou nejlepší) a svíčku, kterou jsem měl z vánoční bohoslužby, a vyrazili jsem na autobus a metro C.

Na Vyšehradě, stanici metra, jsem byl za půl hodinky a za další čtvrthodinu jsem byl před chrámem Petra a Pavla. Kostel byl nádherně nasvícen zapadajícím sluncem a tak jsem neodolal a spáchal pár fotografií. Pak jsem začal hledat nějakou skupinu „podivných“ lidí, kteří měli být vpravo od vstupu do svatostánku. Musí to být v parku, řekl jsem si a našel dvě dámy. Je to Jituš, nebo není? Pro vysvětlení, Jituš jsem neviděl asi 10 let. Začal jsem se tedy blížit s tím, že ona pozná mne a já si ušetřím trapas, kdybych se vrhal na nepravou. No moc mi nepomohla, poznala mne až na 2 metry a to mne ještě potěšila větou: „Jé ty seš ale strejda!“. Půjčil jsem si tedy od Jitky svíčku a zapálil všechny vonné tyčinky a některé jsem rozdal přicházejícím vodnářům.

Proč vodnářům, ptáte se? Meditaci totiž založil pan Michal Burda spolu s Vlastimilem Markem a astrologem Petrem Messanym , který je prý podle wikipedie třináctou inkarnací kněžny Libuše. Pan Burda byl jmenován starším Vodnářem pražským, ale bohužel už umřel. V tradici teď pokračují Pavel a Jitka.

Dvacet minut po deváté, když se sešla většina vodnářů, Pavel zahájil sešlost četbou příběhu o zlu a lásce (zlo = nepřítomnost lásky), pak Jitka přečetla nějaké myšlenky z knížek zakladatele a poté už začala vlastní meditace. Po pročištění těla od zla, jsme se pokusili vytvořit paprsek dobra a pokrýt jím celou planetu Zemi. Pak jsme povstali, tedy my kteří jsme u meditace seděli na zemi, chytli jsme se za ruce a zpívali mantru české země Lásko Bože Lásko na nápěv stejnojmenné lidové písničky. Pak jsme posílali energii lidem po pravici a naopak přijímali energii od lidí po levici. Pak jsme poděkovali sousedům objetím a skončilo se. Na závěr byly nabídnuty knížky zesnulého staršího Vodnáře pražského, ale všichni přítomní je nejspíše už měli doma.

Myšlenka to byla pěkná. Jak praví jedno přísloví: „Lepší je zapálit svíci, než nadávat na tmu.“ Pražští vodnáři mi připadali podobní „pozitivní blázni“ jako je poutník Hroch a Hroší poutníci, neboť všichni mají společné to, že se snaží vylepšit svět způsobem, který považují za nejlepší. Kéž by takových podobných lidí přibývalo.

Pár fotek jsem udělal, nikoliv však z vlastní meditace. Ač jsem se předem dovolil, když se držíte s někým za ruku, fotí se opravdu blbě :-).

Zbultran