Zbultran

Včera jsme jeli navštívit Hrocha a jeho kočovné divadlo.

Hrocha jsme zanechali jeho osudu na cestě do Benešova, ve chvíli kdy jeli kočovníci s vozem vztříc lesní cestě plné popadaných stromů. Z vyprávění jsem se dozvěděl, že nakonec museli najít objízdnou trasu a na náměstí v Benešově se dostali. Lidí nepřišlo mnoho a tak po představení vyrazili dál za město. Cesta s kopce byla zase na nervové zhroucení, protože vůz v potocích deště na dlažebních kostkách vůbec nebrzdil.

Kobylka Viky stále ještě není úplně se svou službou sžitá. Podle Hrocha má 5 nej, ze všech:

1. nejvíc žere;
2. nejvíc chlastá;
3. nejvíc se.. (vyprazdňuje se);
4. nejvíc řehtá (hlavně v noci);
5. a nejvíc táhne.

Ta pátá vlastnost se zdá pro tažného koně jako výhodná, ale když pak ten koník všem i s vozem utíká :-(. A to mu třeba pan brzdař B. zatáhne brzdu naplno a on stejně táhne až od kol na dlažbě létají jistry. Jediná šance je držet se postranic u vozu a pak běžet spolu s koněm a zároveň mu trochu brzdit vůz. Kdyby se to dařilo Hrochovi, tak by možná i kobylku ubrzdil. Jenže on už zase trpí speciálním druhem opruzeniny, který děda P. mnemonicky nazval „kulehryz“ a tudíš musí chodit tak nějak širokorozchodně a tedy rozhodně ne vedle vozu.

Ale to už zase předbíhám a píšu to, co jsem se dozvěděl až v Bukovanech od poutníků komediantů. Tak tedy zpátky …

Do Bukovan jsme dorazili krátce před pátou odpolední. Dětské představení vrcholilo a děti se řehtaly na celé kolo. Však tu byl taky Viktor Braunreiter. Když představení končilo pozval Hroch mou rodinu na „pódium“ a řekl dětem, že takhle skončí, když nebudou dojídat jídlo. My jsme si totiž nastříkali hlavy barevnými spreji, jak tomu vždy v Prachaticích činíme. Tentokrát jsme vybrali žlutou a zelenou na Hrochovu počest.

Představení skončilo a my se zdravili s komedianty a neúplnou sestavou skupiny Ginevra. Někteří po večerním představení zamíří domů, Viktor, rastafa Duky a Sovička. Pak se objevila paní Jílková a zakoupila od Hrocha sadu knihomola tj. všechny zatím 3 Hroší knížky za zvýhodněnou cenu a pak ještě placky Kočovného divadla pro všechny děti v léčebně. O divadle se vyjadřovala jen v samých superlativech.

Pak se šli komedianti, kromě Viktora a šaška žongléra, navečeřet. Oni si cestou dali nějakou sekanou a ta jim neudělala zrovna dobře. A bylo sedm a Hroch vzal kytaru a zahrál písničku Žoldák jedné „začínající“ Příbramské kapely. Pak začal excelovat Viktor. Nejprve pár kusů jednoho herce podle Boccacciova Decameronu a když diváci neměli dost, zapojil je do hry a sehrál Bídníky a trhák Červenou karkůlku. Snažil jsem se fotit, ale šlo to těžko, Viktor moc nepostojí a tak, přestože jsem použil režim fotoaparátu „zvířecí miláček“, ne všechny fotky jsou vydařené. Však posuďte sami.

A pak se ještě zpívalo. Mamka Hanka znala všechno, i to co my ne. A pak jsme zase vyrazili zpět do Prachatic a zanechali Hrocha v jeho principálských starostech, co se bude zítra hrát, kdo to vlastně bude hrát a jestli vůbec na místo další zastávky dorazí v pořádku. Nechtělo se mi ho opouštět, ale museli jsme …

Zbultran