Zbultran

Hroch měl objednané beaujolais u hradních vinotéčníků a nechtěl jet tak dlouhou cestu autem sám.

A tak jsem slíbil, že s ním pojedu. Nakonec se to semlelo tak, že jel i děda P.. Cesta tam probíhala pomalu a nebezpečně. Jednotlivé okresy jsme rozeznávali podle toho, zda se tam sníh ze silnic uklízel a nebo ne. Pak nás zase málem smetl ze silnice řidič, předjíždějící přes plnou čáru. Navíc si pak klepal na čelo. To Hrocha opět rozžhavilo doběla. On má asi Hroch na takové řidiče prostě smůlu. A přitom jezdí už mnohem méně než dřív co se stal poutníkem.

Ale do Karlových Varů jsme dorazili. Byli jsme uvítáni a přestože měl Hroch předsevzetí, naložit bedýnky a vyrazit k domovu, nabízené pohostinství pohodových lidí nedokázal odmítnout. Navíc paní domu chystala směs (masovou) ve speciélní, čerstvě vymalezené, směsi koření. Pan domácí otevřel lahev beaujolais vilage a tak jsme trávili krásné chvilky při jeho degustaci. Hroch si jen líznul a smutně po nás pokukoval. Dostal však bábovku s kousky čokolády a tak mu to nebylo až tak líto.

Pak se vzbudila malá princezna Barunka a byla krásná, veselá a usměvavá. Taťka jí podržel a už se servírovalo. Všichni mlaskali a chválili. Jenže čas se nachýlil a museli jsme vyrazit k domovu.

V Novém Strašecí známe s dědou P. výborného keramika (takového učitele Jirky Duchka) pana Volfa. Bydlí hned vedle musea. Mnohokrát nás zval, ať se zastavíme a tak jsem mu cestou usilovně volal a on to nebral. „Zkusíme tedy, zda bude doma“, řekl Hroch a po chvilce jsme domeček našli a dokonce jsme keramického mistra přivolali klepáním na vrata a okna. Ptali jsme se po hrnečkách, ale neměl jediný a byl smutný a moc se za to omlouval. Dělal zrovna na nádherných miskových kachlových kamnech. Ukázal nám tedy svou pec, kde dřevem pálí keramiku a pozval nás na statek do Zbečna, kde má být v sobotu 6.12. a má mít ssebou i hrnečky.

Při ločení nás poslal do muzea, kde nás rádi přijali a provedli. Zrovna je tam výstava o keltech a tak jsem byl v sedmém nebi …

Zbultran