Zbultran

Tři dny během dvou adventních víkendů jsme putovali s Hrošími knížkami po Hypernově v Průhonicích.

Hrochova kolegyně v práci nám zařídila, že můžeme přijet do Hypernovy nabízet Hroší dárky. A tak jsme vždy ráno naložili Hroší vozík, knížky a vyrazili jsme na jih do Průhonic. Tady jsme se museli nahlasit u vedoucí ostrahy a už se začalo chodit po Hypermarketu na nabízet knížky.

V něčem to bylo jiné, než na jiných akcích. Například nám bylo teplo a to jsme byli moc rádi, zvláště když venku třeba pršelo. A taky tu byly záchody na dosah ruky. Byla tu i možnost občersvení v rychloobčer­stvovnách, ale přiznám se, tam mi to nechutnalo a tak jsem se už na druhý den vybavil čerstvě upečeným domácím chlebem z domova.

A pak už to bylo stejné. Potkávali jsme lidi kteří sami házeli do kasičky peníze a dárky nechtěli a museli jsme jim dlouho vysvětlovat, že ty peníze ty děti dostanou i když si vezmou tu knížku, protože ta je zase dárkem od Hrocha jim. Potkali jsme i takové, kteří o nás ještě neslyšeli, ale byli nám nakloněni. Potkali jsme i ty, kteří pochybovali, zda ty peníze přijdou na ty podporované projekty. Inu, tady na tom odkaze je napsáno kolik Hroch poslal peněz a kam a není složité si tam zavolat a zjistit, že je to opravdu tak. Potkal jsem i takové, kteří přede mnou utíkali. To mi bylo líto, protože snad tak hrozně ještě nevypadám.

A to mě pak Hroch vždycky nějak rozveseloval, protože kravil. Blbnul s ostatními stánkaři a jejich ovečkami, pánvemi, zpívajícími kohouty co vypadali jako slepice a měl radost i z obyčejného automatu na nápoje. No posuďte sami, je na tom něco veselého?

Navštivilo nás tam hodně Hroších poutníků: děda Prokop, Burďoch, Erik Mušketýr, paní M. a Petra. A i oni nám zlepšovali náladu a zabezpečovali nás proviantem, protože ke konci to bývalo opravdu už únavné.

Celkem se podařilo rozdat 140 knížek a na podporované projekty jsme získali spoustu peněz.

Zbultran