Zbultran

Po náročné ochutnávkové smršti a návštěvě výstavy o keltech v rakouském Asparn jsem v podvečer vyrazil na představení divadla HLAD. Jsou to mladí lidé, někteří ještě studenti, kteří umí pobavit a hlavně do představení dávají kus sebe.

Na programu byla Kytice od K.J. Erbena v úpravě J. Suchého. Hudbu složil F. Havlík. Asi tak před dvěma lety už jsem na Kytici od Hudebního Letňanského Amatérského Divadla (HLAD) byl, ale Lucka Pospíšilová odpovědná mimo jiné i za hudební nastudování, mě ujistila, ať přijdu, že to bude zase úplně jiné. A bylo.

Od poutníka Hrocha jsem nesl 5. knížku z cyklu putování Hrocha o kočovném divadle. Byl to dárek pro Hladovou mašinu, což je taková hudební podmnožina divadla HLAD. Na chodbě jsem potkal Petra Mašína, ten zase šéfuje „mašině“ a předal jsem mu knížku. Měl radost a hned se ptal na Hrocha. Ten měl ale povinnosti jinde, ale třeba si udělá čas v pátek. To se tohle představení hraje naposledy tento pátek (22. května 2009 ve 20:00, Kaštan, Bělohorská 150, Břevnov).

Pak jsme se s Rorou usadili a začala divadelní smršť. První nastoupil Vodník. Zaujala nádherná scéna podvodní říše s využitím balónků plněných héliem i kostýmy. O ty se starala hlavní mírou Jana Klapetková. Kdo si myslí, že baladu o vodníkovi zná a nemůže ho tedy nic překvapit, ten se hluboce mýlí. Objevuje se zde další postava truhláře Petra a z dramatu se stává milostný trojúhelník. Více ale neprozradím, jen se na to běžte podívat :-).

V Polednici předvedli svůj um Kuba Valenta a Petr Mašín v rolích matky a polednice. Zde musel divák zapojit svou fantazii, protože další a dost podstatnou postavou bylo imaginární dítě. Oba herci perlili a nejspíše by strčili do kapsy mnohé profesionály. A diváci, ti se popadali za břicho.

V baladě Svatební košile si roli náruživé panny střihla Lucka Pospíšilová, umrlcem byl opět skvělý Petr Mašín. Ten byl skvěle maskován, což platí i o sboru dalších umrlců. Zaujalo mě využití bílého plátna, na které se promítaly stíny herců za ním. Nejkrásnější byl obraz panenky Marie v rámu.

Bludičku byste v Erbenově Kytici hledali marně, napsal jí J. Suchý. Je to kousek s jemným nádechem erotiky a využitím hry na saxofon, kterým disponovala Bára Měkotová v roli Bludičky, odmítající zahubit poutníka (Lukáše Kadeřábka). Přímo na jevišti se zapalovaly svíce, které Jezinky ve svém tanečním reji srážely. Nakonec se na tu zkázu nemohl dívat Mocný lesů pán (Jakub Valenta) a celý kouzelný les raději zapálil. Snad právě proto byla divákům při vstupu do sálu do divadelních programů vložena Požární poplachová směrnice.

Všechno bylo skvělé, herci hráli s chutí a rádi, závěrečný aplaus byl dlouhý. Zde krátké video, neobratný pokus o zachycení atmosféry představení.

Zbultran