Zbultran

Hroch navázal kontakt s kulturním referentem v slatinných Lázních Bělohrad. Může za to vlastně Sorón, který tu domluvil první vyprávění o středověké pouti, když tu byl sám na léčení. A protože se to vyvedlo, je poutník Hroch zván znovu a znovu.

Když jsme tu byli naposled, dozvěděli jsme se o obnovené tradici otevírání lázeňské sezóny a Hroch byl pozván i se svým potulným divadlem. Tešili jsme se všichni moc včetně Hrocha, který druhý den dělal ve škole zkoušku (a udělal) a vlastně by se spíše měl učit.

Vyrazili jsme s Petrou a Rorou a po nějaké chvíli jsme na dálnici na Mladou Boleslav Hrocha předjížděli. Získali jsme tím čas koupit čerstvé pečivo k snídani i pro Hrocha. Po příjezdu, ale neměl čas na snídani neboť byl vybrán pořadateli k uvítání hraběnky.

Pak začaly klasické zmatky a místo hraběnky přijel starosta s rodinou. Hroch tedy předal kytici paní starostové a v tu chvíli přijela se zpožděním i hraběnka. Snad pro to jsme ještě s větší vervou vyvolávali: „Vivat!“ a „Sláva!“.

Během programu nám sdělili, že vystoupení máme o půl dvanácté. Na pódiu zaujal Kloboukový tanec – video. Hroch měl konečně čas na snídani a po ní na nabízení knížek z hrošího vozíčku plného dárků. Bohužel při představení tak nějak chyběli diváci. Většina šla na oběd a tak jsme i statečného prince marně hledali mezi dětmi a museli jsme se spokojit s dospělákem. Ale byl šikovný, asi měl v sobě hodně dítěte. Tady – video. Vystoupila i šermířská skupina Rebel a fakt se nadřeli. No vždyť bylo poledne a sluníčko svítilo řádně.

Pak jsme zase nabízeli knížky, prohlíželi si zboží o stánků a nakoupili keramiku z chráněných dílen. O půl čtvrté jsme dostali prostor na divadlo ještě jednou, ale protože byl časový skluz, mohli jsme zahrát jen pohádku. Rebelové byli trochu smutní. Program skončila asi v pět a já nasedl do autíčka a nechal se odvézt. Nebylo mi dobře, asi úpal.

Zbultran